Kdy je drůbeží maso zdravé?

Kdy je drůbeží maso zdravé?

Kdo už zná naši fiolosofii, tuší, že abychom maso drůbeže mohli považovat za zdravé (neplést s dietní), musíme vědět, jak ta drůbež žila a především, co tvořilo její potravu. Tedy stejně jako u každého zvířete, které na konci svého života skončí na našem talíři platí, že musíme vědět, co jedlo, co jíme.

Proč paseme drůbež v ohrádkách

Ohrádky, které jsme převzali jako nápad u pastevních farmářů v USA mají hned několik významů. Přinášejí pozitivum pro zvíře, půdu i spotřebitele.

Spotřebitel má jistotu, že drůbež má každý den kousek čerstvé pastvy, maso je tak plné živin, mikronutrientů a například i omega 3 mastných kyselin – na první pohled i po prvním soustu zcela jiné složení tuku, než kuře ze supermarketu. Poznáte to hned podle pařátů, které jsou na rozdíl od kuřat z hal žluté.

Drůbež má čerstvý salátový bar každý den, a to i v zimě, kdy stále roste několik druhů trav a pastva se podle počasí jen doplňuje o senáž a šrot z našeho vlastního obilí. Další výhodou, na kterou nesmíme zapomínat je ochrana před predátory. V létě je to především kuna nebo liška, ale v zimě je to hlavně některý z přemnožených chráněných dravců, v našich končinách je to jestřáb. Ten dokáže trpělivě čekat na naši chybu, nebo na útěk kuřete při krmení a hned zasahuje. Je tak drzý, že si ráno sedá na vozík, kterým posunujeme ohrádky (viz foto). Pokud máte pocit, že to je zanedbatelný problém, vězte, že není. Pro příklad uvedu zkušenost s hejnem nosnic, které máme přes zimu ve stodole s výběhem, společným s koňmi. Za 3 měsíce zmizelo 12 kusů z 30 slepic. Kouhouti se ubránili. To je jedna slepice týdně. Ochrana je jedině v uzavření ptáků, nebo dodání hlídače (husa, pes). No a samozřejmě stále líhnout další a další slepičky a doplňovat. Holt žijeme v přírodě. Takže zpět k ohrádkám. I když se může zdát, že kuře by raději běhalo volně, věřte, že pohybu má dost, společenství ostatních kuřat dává teplo i zábavu a každodenní posun je zárukou čerstvosti potravy.

No a co půda? To je vlastně ze všeho to nejdůležitější. Dnes se často hovoří o udržitelném zemědělství, ale ruku na srdce, co je opravdu udržitelné? Nejúrodnjší půda na světě je pod trvalým porostem (lesy, louky a pastviny). Kdykoliv půdu začněme obdělávat, škodíme jí. Více či méně. Ekologické zemědělství je způsob, jak ty škody co nejvíce eliminovat, ale pastevní farmaření znamená mnohem víc. Ohrádka 4 x 3m, kde je 60 kuřat představuje přesně takové zatížení půdy na jeden den, který pastvina v naší oblasti potřebuje. Mino jiné množství dusíku, které ptáci vyprodukují je přesně tolik, co ročně ten kousek půdy absorbuje. Pokud bychom pásli drůbež déle, než jednou ročně na jednom kousku pastviny, přebytek dusíku by šel do vzduchu a nebo do spodní vody.

Proč chováme nosnice

Zemědělství jsme v posledních letech začali nazývat farmaření. Ale přístup máme stále převážně takový, jako nás naučili centrální plánovači v minulém režimu. Hovoříme rádi o živočišné nebo rostlinné výrobě. Výroba vepřového masa. Hrůza. Takto to přece vůbec nefunguje. Dobrý zemědělec (nebo farmář) není ten, kdo dokáže načerpat nejvíce dotací. Je to ten, který svým nástupcům předá půdu v lepším stavu, než ji převzal a drží chovná stáda, která se obejdou bez zbytečné veterinární péče a léčiv a žijí v druhové symbióze.

Nosnice jsou pro vysvětlení dobrý příklad. Dávají nám vejce. Aby byla vejce dobrá, potřebují nosnice pastvu, pohyb, brouky, úkryt. Takže je dáme blízko dalším zvířatům, býložravcům, jejichž trus je základem pro rozmnožování hmyzu. Tím, že drůbež vyžírá larvy hmyzu, eliminují zátěž dobytka v létě, kdy hmyz dokáže snížit komfort zvířat a slabé tele dokonce usmrtit. Předejdeme tak zbytečnému nadužívání chemické ochrany zvířat léčivy, která mohou poškodit jejich zdraví. Stádo se posunuje a tak se musí posunovat i drůbež (mobilní kurníky) a tím pádem se nepřetěžuje jedno místo, které jinak drůbež dokáže zcela vydupat za pár týdnů.

To je jen jeden z příkladů, jak fungují vztahy v přírodě a v takovém přístupu k farmaření, kterému lze říkat udržitelné. Všechno souvisí se vším, vztahy, které příroda vytváří mezi jednotlivými druhy je potřeba pozorovat a napodobovat, ne se snažit je měnit. Nemoci a problémy vznikají v monokulturních porostech, jednodruhových chovech, kde je veškerá přirozená symbióza druhů odstraněna. Nemoci prasat, nemoci drůbeže koncentrované v halách, nemoci monokulturních lesů. Ale člověk si stále. myslí, že cesta je v ještě větším zásahu do přirozenosti přírody.