Termín regenerativní zemědělství uslyšíte poslední roky často. Odborníci se pokoušejí ho přesně definovat pomocí technik a čísel — a většinou si tím ublíží. Nabízíme jednu větu, která nás vede každý den.
Regenerativní zemědělec je ten, kdo usiluje o využití a rozvoj biologických vztahů mezi půdou, rostlinami a zvířaty tak, aby se krajina obnovovala.
Co je za tou větou schované? Rozebereme ji po částech.
Regenerace je trajektorie, ne konečný stav.
Regenerativní zemědělství není stav. Není to přepínač, který se dá zapnout ze dne na den. Je to směr, kterým se farma pomalu posouvá — někdy roky, někdy desetiletí. Většina regenerativních, dříve konvenčních farmářů, které známe, se v nějakém bodě začali posouvat: nejdřív zaseli krycí plodiny, meziplodiny, pak přestali orat, následně začali vracet zvířata na půdu, kterou dřív orali.
Definice tomu dává místo. Nikoho nevylučuje kvůli tomu, že ještě nedělá všechno „správně". Nabízí cestu, ne dogma.
Všechno, co se skrývá pod povrchem — a nedá se koupit v pytli.
V jedné hrsti zdravé půdy je víc mikrobů než lidí na Zemi. Kořeny rostlin s nimi obchodují: dávají jim cukr, dostávají minerály a vodu. Přežvýkavci nesou ve svém trávicím systému mikrobiom, který dokáže něco, co lidé neumí — přetavit trávu na maso, na hnůj, a přes hnůj zpátky do půdy.
Když jsou tyhle vztahy funkční, farma se z velké části uživí sama. Když je porušíme — hlubokou orbou, monokulturou, průmyslovými hnojivy — musíme je nahrazovat: chemií, pesticidy, antibiotiky. Regenerativní přístup nevymýšlí nic nového. Jen se stará, aby se ty staré vztahy nemusely nahrazovat.
Trojice, která se navzájem drží.
Většina definic regenerativního zemědělství zvířata vynechává — a některé je dokonce chtějí ze zemědělství úplně vyřadit. Naše zkušenost i historická evidence z pastvinových systémů říká něco jiného. Pastvina bez pastevců přerůstá a chudne. Půda bez cyklu (kořeny → pastva → hnůj → mikrobi → rozklad → nové kořeny) degraduje.
Angus na naší pastvině není spotřebič systému. Je jeho součástí. Přenáší uhlík z atmosféry do půdy skrz trávu a hnůj, provzdušňuje půdu paznehty, stimuluje rostliny okusem. Bez něj bychom měli krásnou trávu — a půdu, která pomalu ztrácí život.
Ne udržet stav — vrátit ho tam, kde měl být.
Slovo regenerativní znamená obnovující se. Cíl není udržet dnešní stav krajiny — ta je po desetiletích monokultur, hluboké orby a přehnojování vážně poznamenaná. Cíl je vrátit ji tam, kde měla přirozeně být: silnější vrstva humusu, víc zadržené vody, víc druhů rostlin i hmyzu, méně eroze.
Krajina, která bude po nás v lepším stavu, než v jakém jsme ji převzali. To je měřítko, které ani odborníci, ani úředníci nedokáží zpochybnit.
Regenerativní zemědělství neděláme proto, že to je módní pojem. Děláme ho proto, že jsme si sáhli na půdu, která nedýchá, a chceme, aby zase začala.
Definice je jenom zkratka — způsob, jak to říct hostům, sousedům, nakupujícím, kolegům z jiných farem. Skutečný obsah je v tom, co každé ráno vidíme na pastvině. A jestli si to chcete přijet zkontrolovat sami, jste na Mitrově vítáni.