Jak se bráníme suchu?

By mitrovsky|13.9.2018|Farma

Sucho, sucho, sucho, slyšíme každý den ze všech stran. Akademické debaty, jak napravit zemědělství, které se bohužel již od kolektivizace chová k přírodě hnusně nepomůžou hned, řešení je daleko. Nás farmáře ale situace nutí, dělat něco pro to, aby naše zvířata nestrádala hned.

Na této fotografii je vidět, jak může farmář pomoci sám sobě, ale především svým zvířatům růst stejně, jako v dobách hojnosti. Letos totiž více než kdykoliv dřív platilo, že i když bylo srážek suhrnně málo, na začátku sezóny přicházely alespoň v oblasti Vysočiny relativně pravidelně, opravdové sucho pak přišlo až na konci léta, kdy naopak paradoxně pomohlo sklizni obilí, které je letos v mimořádně dobré kvalitě. Obrázek je pořízen na pasatvině, která se zčásti neudržovala, aby poskytla hnízdiště divokým kachnám a především bažantům. Hnědá část tak byla posečena jen jednou, až byl porost vysoký a suchý. Levá strana naopak byla spásána pravidelně, v dobách hojnosti na jaře byla sečena. Nedopasky byly včas odstraněny. Výsledek vidíte na první pohled, ani jedna část není zavlažovaná a srážek měly stejně. Fotografie je pořízena dnes (13. září 2018). Co z toho vyplává? Ukažme si to na příkladu dvou farmářů:

Farmář první, nadává na sucho a dělá vše stejně jako dřív

Na jaře vypustil na všechny pastviny dobytek, hmoty bylo hodně, zvířata nestačila spást vše, velká část porostu tak zestárla a uschla. Farmář čekal, až mu na ostatních loukách vyroste porost tak, aby sklidil hodně balíků. Zpočátku to vypadalo dobře, ale s ohledem na ubývající srážky se růst zpomaloval, až se skoro zastavil. A tak farmář v červnu sklidil o něco méně než obvykle balíků sena nebo senáže, nicméně hmota byla stará a v senáži tak nemá téměř žádné živiny. Zvířata mezitím chodí po pastvině, kde již neroste porost jako na jaře. Vysoké nedopasky suché trávy nežere, snaží se tak najít mezi ním občas vyrůstající čerstvé výhonky, které jsou výživnější, u toho si občas některé kráva poškodí o suchá a tvrdá stará stébla oko. Nastane srpnová výheň. Zvířata nemají co žrát i když je porost stále vysoký. Senáž je čerstvá a z loňské zásoby již nic nezbylo. A tak se začne zbavovat pohublého dobytka. Utrácí na léčení očních zákalů v domění, že jde o infekci a veterinář mu rád prodá antibiotika. No a nakonec nezbyde než sednout k lejstrům a žádat kompenzace od státu na ztráty v období sucha.

Farmář druhý, nadává taky, ale něco se snaží udělat

Na jaře po zkušenostech za posledních 5 suchých let vypustí dobytek po menších skupinách na menší kusy pastvin. Jakmile porost dosáhne nejvyšší možné úrovně živin (těsně před květem) bez ohledu na to, že je porost nízký jej sklidí do první seče jarní senáže. Balíků je málo, ale obsahují nejvyšší podíl živin. Jak dobytek spásá, přesouvá je postupně na další pastviny, některé již po první seči pomalu obrůstají. Původní pastviny ošetří, poseče nedopasky a pokud je to potřeba ošetří je i travními branami, aby rozhrnul více koncentrovaný trus a případně hromádky posečeného plevele a udělal tak ideální podmínky pro případný déšť, a podrůst porostu. Také na loukách, kde se sklízí krmivo na zimu je třeba i v suchu séct ne podle velikosti, ale podle živin, takže i když z hektaru udělá balíků třeba i o 3/4 méně než obvykle, vždy porost sklidí, když je před květem. Dobytek vždy stěhuje ihned, jak přestane pastva stačit. Jakmile se růst zastaví kvůli suchu na konci léta, jsou již první jarní senáže hotové a pokud nezbylo nic z loňska, holt začne na pastviny zavážet vydatnou kvalitní letošní senáž, kterou dobytek doplní vykusováním čerstvého podrostu. Na konci léta je dobytek stále v plné kondici a možná jediné, co se oproti vlahým rokům změnilo, je více práce a více projeté nafty, ale nedá se nic dělat. Cílem je přece výsledek a to je u farmářů kvalitní zdravý dobytek v plné kondcici připraven na zimu. Navíc včasnou sečí se na louky i pastviny začnou pomalu navracet kulturní druhy trav, které tam potřebujeme.

Share this Post: