Nejezte maso a zmírníte uhlíkovou stopu?

Nejezte maso a zmírníte uhlíkovou stopu?

V médiích se v poslední době objevují názory odborníků a aktivistů, že kráva při trávení produkuje plyn, který způsobuje oteplování planety. Navíc lidstvo potřebuje čím dál víc potravin, a tak je logickým závěrem přejít na vegetariánství, nebo alespoň řádově snížit počet kusů dobytka. Vzpomínáte na dobu, kdy někdo vyřknul úvahu, že živočišný tuk způsobuje obezitu? Spotřebitelé pak 20 let dovolili bohatnout výrobcům margarínu a sami si ničili tělo jedovatou náhražkou másla, a místo hemenexu na snídani si dávali průmyslově zpracované potraviny plné sacharidů.

Žijeme v době takové přemíry informací, že abychom zpracovali všechna témata, která nám připadají na první pohled důležitá, musíme se z hloubavých výzkumníků, usilujících o pochopení podstaty věcí, proměnit v povrchní blbce, kteří vykřikují stále jasnější a líbivější hesla, zjednodušující popis skutečnosti, a tím si namluvit, že řešení je snadné.

Podívejme se na tento odvážný plán důkladněji. Co vlastně znamená snížení stavů dobytka? Je tím myšleno zmenšení plochy pastvin a travin na úkor ploch pro pěstování obilí nebo kukuřice. Proč? Protože člověk trávu nejí, není býložravec, takže aby maso nahradil jinou bílkovinou (bez ohledu na to, jestli mu to svědčí), nezbude než rozorat další kus planety. A tím se dostáváme k podstatě těchto smělých nápadů, které mají řadu principiálních vad.

Pastva lepší než obilí

Příroda vymyslela fotosyntézu – proces, jak sluneční energii zachytit do rostlin. Následně vymyslela býložravce, kteří dokážou požírat zelenou hmotu a vyrábět bílkovinu a tuk, aniž by k tomu potřebovali žrát maso. Vymyslela jim k tomu totiž bakterie a některým dokonce i 4 žaludky, aby měly bakterie kde bydlet a z cukru z rostlin vyrábět živiny k růstu býložravce. Rovnováha, kterou příroda vybalancovala, zajišťovala velkým stádům býložravců dostatek predátorů, a tím pádem nutnost žít ve stádech a migrovat. To následně vedlo k tomu, že pastviny nebyly nikdy přetížené a jak zelená část rostlin, tak i kořenový systém byly zdravé, pravidelně hnojené trusem a ptáky, kteří trus rozebírali, aby v něm našli larvy hmyzu. Krajina tak uměla zadržet vodu a prospívat i v dlouhých obdobích sucha.

Dobytek, tur domácí, je vlastně poslední druh velkých býložravců, který dnes dokáže principy nastavené přírodou dodržovat. Už nežije volně, a tak je na farmářích, aby svá stáda pásli tak, aby nedocházelo k přetěžování pastvin nebo dokonce k jejich zániku. Jedině tak může být travní porost bohatý, zadržovat vodu a dokonce plnit stejně dobře i funkci zpracování CO2 jako zdravý les.

Z tohoto pohledu je pěstování obilí velice neefektivní. Množství zachycené sluneční energie je nižší a o zadržení vody už vůbec nemůže být řeč. Nakonec je to logické, vždyť zaseté obilí celou dobu, co je pěstujeme, zuby nehty (tedy přesněji – za využití různých jedů) chráníme, aby mezi klasy náhodou nevyrostla nějaká plevelná tráva. Zrní, zdroj nekvalitního proteinu a cukru, pak zpracováváme na průmyslové potraviny pro lidi a také pro dobytek, který na to ale není uzpůsoben a po celou dobu výkrmu trpí zdravotními problémy. A tak místo toho, aby dobytek navrátil půdě dusík a další důležité prvky, a aby tak zachoval nikdy nekončící koloběh, se koncentrovaný hnůj, obsahující také léčiva, v okolí velkochovů dostává do spodní vody, řek, přehrad, kde likviduje rovnováhu dalších ekosystémů.

Do půdy tak dáváme místo přírodních hnojiv ta průmyslová, chemicky izolovaný dusík z atmosféry, pro jejichž výrobu používáme velké množství fosilních paliv.

Proč to děláme?

To, že dobytek zavíráme do velkofarem a nutíme ho jíst nepřirozenou potravu – zrní, je lidský výmysl. Potravinářský průmysl miluje komodity – zrní je komodita a hovězí maso se prostřednictvím velkovýrkmen stalo komoditou také. Jedině náročnost rození nových potomků zaručilo alespoň kravám–matkám svobodu pohybu na pastvinách, většina mláďat je ale ihned po odstavení stěhována do velkovýkrmů, kde se z nich stane v nemoci žijící zdroj anonymní hmoty k výrobě potravin.

Pryč s nepotravinovým zemědělstvím

Pokud opravdu chceme zachránit planetu, měli bychom začít s tím, že postupně upustíme od plýtvání zemědělskou půdou na výrobu technických plodin – bionafta, a plodiny určené ke krmení zvířat nebudeme využívat na pseudoekologické, drahé procesy výroby energie – bioplynové stanice.

Když budeme využívat jen ty druhy přírodní energie, která je z lidského pohledu nekonečná – slunce, vítr, voda (a možná také atom) – neubereme vůbec žádný životní prostor ani volně žijícím, ani hospodářským zvířatům. Podporou lokálních farem a domácí spotřebou potravin může navíc lidstvo ušetřit velké množství fosilních paliv – slepičí vejce od souseda si donesete domů pěšky, kus hovězího z farmy ve vedlejší vesnici na cestě z práce, zatímco koupí hamburgeru ve fast foodu způsobíte těžko uvěřitelné přesuny komodit, chemicky rozložených surovin z různých koutů světa, naskládaných do nových průmyslově vyrobených potravin, putujících za svými zákazníky levně, jelikož v jejich ceně není započítán dopad na krajinu, ovzduší a naše zdraví.

Zhubni a zachráníš planetu

Už dávno vědci popřeli, že by za obezitou stál živočišný tuk. Přestože se minimálně v Česku neumíme zbavit zlozvyku, že nízkotučný neznamená zdravý nebo zdravější, odborná veřejnost a řada spotřebitelů již ví, že obezitu a další tzv. civilizační choroby způsobuje především konzumace průmyslově zpracovávaných potravin, kde jak sladké, tak tučné chutě vytvářejí novodobí alchymisté z látek separovaných z původních zemědělských komodit, aby tak ošálili naše přírodou dané vjemy a pocity. S nadsázkou tak lze říci, že planetu může každý ušetřit tím, že se nastavenému systému vzepře. Začne se zajímat o to, co jí, z čeho je jeho potrava vyrobena, nákup potravin si nebude usnadňovat v supermarketech, ale vyrazí na venkov pro skutečné suroviny k vaření. Pomůže především sobě, ale také planetě – s každým dalším rodinným obědem, v němž suroviny od farmáře, doplněné o výpěstky z vlastní zahrady nebo z květináče vlastního či komunitního, ušetří člověk několik litrů ropy, které jsou u průmyslových potravin potřeba jak při výrobě umělých hnojiv, tak při samotném zpracování surovin, výrobě potravin a jejich globální distribuci.

Share this Post