Na Holešovickém výstavišti v Praze probíhá tento týden akce pro profesionály v oboru gastronomie. Zúčastnili jsme se a přinášíme komentář pro vás, milovníky dobrého jídla.
První den byl zaměřen na víno, nicméně kromě něj jsme měli možnost ochutnat řadu dalších alkoholických i nealkoholických nápojů a různých delikates, včetně masných výrobků převážně malých českých výrobců.
Výstaviště – tragédie
Asi nikoho nepřekvapí, že nejhorší gastro-zážitek nabídlo samotné pražské výstaviště v Holešovicích a to po stránce nabídky, čistoty prostředí i profesionality personálu. Zkrátka dívka v teplákách, špinavých botách, růžovou hlavou v prostředí připomínající typické české nádraží nevytvářela dojem profi-gastro akce ani trochu.
Umrlci české gastronomie
Nebudu jmenovat, neboť i ten, kdo se přizpůsobil tomu nejhoršímu, co v českých zemích nabízí hospody může mít jen špatné období a i on pochopí, že nízká cena není to jediné kritérium. Nicméně těchto trendů bylo vidět opravdu hodně a to hlavně u tradičních obchodníků s víny a nápoji, dovozců vín a pochutin z východní části Evropy. Jak jinak si vysvětlit, že při degustaci bulharských vín, která rozhodně nebyla špatná kladl obchodní zástupce důraz pouze na vysvětlení, jak chytré a levné balení vína nabízí a na jak nízkou cenu se lze dostat
Co spojuje ty, kdo vyčnívali z průměru?
Jsme rádi, že jsme potkali několik výrobců a obchodníků, kteří se rozhodli jít svojí cestou. Udělalo nám radost, že i oni dospěli k tomu, co je pro opravdové gurmány podstatné
- původ potravin
- kvalita zpracování
- absence veškeré (tedy nejen zbytečné) chemie
Winzer Sax
prvním takovým příkladem se pro nás stalo malé rodinné vinařství z Dolního Rakouska. Mladý zástupce rodiny sice neuměl česky, ale všechna podstatná slovíčka si do češtiny připravil a anglicky doplnil vše ostatní. Nezapoměl nám na mapce ukázat, kde přesně to které víno sklidili, jak je vinice stará, v jaké nadmořské výšce, čím je zajímavá, jak víno přesně zpracovávají a teprve na závěr se věnoval chutím. (www.winzersax.at)
Ungrier
Když jsme míjeli malý stánek firmy nabízející omáčky a soli, netušili jsme, že za profesionálním designem obalů se neskrývá produkt tradiční západní firmy, ale že jde o malý rodinný podnik dvou sympatických manželů, kteří po celém světě a u nás vyhledávají ingredience pro výrobu vlastních omáček bez chemie s důrazem na kvalitu zpracování tradičními metodami. Za srdce nás chytli nejen precizní znalostí svého oboru, ale i tím, jak moc se jejich produkt hodí k našim steakům. (www.ungrier.cz)
Bitter Sweet
Zástupci větší pivovarnické firmy prezentovali svůj originální nápoj. Nejen že v něm nahradili nezdravý cukr stévií, ale i ostatní zpracování vymysleli tak, aby nápoj neobsahoval nic ze známých škodlivin, které běžné nealkoholické nápoje obsahují. Nejsou jediní, kdo na trhu nabízí sladové nealko, ale nám ten jejich směr připadá správný. Držíme palce, aby v silné konkurenci obstáli. (www.bittersweet.cz)
Kachnička narůžovo
Kachní maso zpracované do nádherných produktů s neuvěřitelnou chutí. Skutečná delikatesa. Opět malá rodinná firma. Paní majitelka nás přesně informovala o původu kachen, dodávají je dvě středně velké farmy, ujistila nás, že chemie v jejich produktech rozhodně není, vše konzervují uzením a zavařením a chuť a vzhled mají dotažený do opravdové dokonalosti. (www.kachnickanaruzovo.cz)
Oliváč.eu
Přesný název firmy je A.L.C.Z Logistic, dva bratři prezentovali produkty tří španělských výrobců extra panenského olivového oleje, který znají dokonale. Jestli si myslíte, že o olivovém oleji víte vše, a že všechny jsou stejné, tito pánové vás za krátkou chvíli při ochutnávce přesvědčí, že je to jinak. (www.olivac.eu)
a ti ostatní…
Kvalitní produkty na výstavišti nabízela i řada zahraničních velkých výrobců, přes jejich kvalitu a často i perfektní prezentaci českých zástupců (například holandské sýry) nám již chyběl takový ten uvěřitelný příběh, o původu surovin a historii výrobce. Kdo nás ale opravdu “nezklamal” byli středně velcí výrobci masných výrobků, případně dovozci uzenin z Maďarska a Polska. Červená barva masa vybuzeného rychlosolí nás píchla do očí hned při vstupu. S několika z nich jsme chvíli pohovořili na téma chemie a nebylo to hezké povídání. Dozvěděli jsme se například, že rychlosůl není chemie, že je to jen sůl a nebo, že to bez ní v žádném případě nejde. Budiž ke cti jednoho z prodejců maďarských klobásek jeho přiznání, že maso berou kde se dá, protože ho zpracují moc. Tak uvidíme, co výstava přinese třeba za rok nebo dva.
