Tento článek se měl původně jmenovat Mitrovské vs. ze supermarketu, ale to by nebylo přesné. Většina masa na pultech obchodů sice pochází ze zvířat z velkokapacitních výkrmen, kam jsou ve věku několika měsíců naskladněna, teoreticky se ale může stát, že se na jatky, které s daným řetězcem spolupracují, dostane i zvíře od malého chovatele.
Budeme tedy porovnávat naše maso s tím, které je z velkovýkrmen, protože to je na pultech supermarketů nejběžnější. Bez ohledu na to, jak bylo zabaleno a pod jakou značkou bylo propagováno, jde o tele, které bylo zbaveno své původní přirozené svobody a umístěno do kotce se svými vrstevníky z celé země, aby společně rychle vyrostli do porážkové hmotnosti.
Rozdíly mezi pastevně odchovaným dobytkem z Mitrova a hovězím z velkovýkrmen jsou dramatické. Lze je nahlížet ze tří úhlů. Z pohledu zákazníka, z pohledu samotného zvířete a nakonec z pohledu životního prostředí. Asi pro vás nebude překvapením, že hovězí z Mitrova v porovnání vyjde vítězně, ale věříme, že budete překvapeni, jak zásadní ten rozdíl je a kolika oblastí našeho života se dotýká.
Výživné vs. nutričně chudé
Maso celoročně pasených zvířat obsahuje velké množství minerálů, vitamínů a zdraví prospěšných nenasycených a polynasycených mastných kyselin (tuků). V porovnání se zvířaty z velkovýkrmu mají přístup k pestrému pastevnímu porostu. Jsou pravidelně stěhována na nové pastviny a nálož vitamínů a minerálů dostávají v čerstvém stavu. Velkovýkrm nabízí především zrní a fermentované siláže monokulturních plodin, ve kterých většina žádoucích látek chybí, odpaří se nebo se přemění. Nedávno jsme provedli test na obsah omega 3 a omega 6 mastné kyseliny. Říká se jim esenciální (nezbytné) a to, že v dnešní stravě chybí, zjistíte také z toho, že v reklamách se čím dál častěji objevují potravinové doplňky s jejich přídavkem. Omega 3 se do hovězího dostane z pastvy, z trávy, omega 6 ze zrní. Pokud chceme dát našemu tělu to, co potřebuje, měli bychom ve stravě mít poměr obou těchto esenciálních mastných kyselin stejný. Maso z Mitrova obsahuje poměr 1:1, zatímco maso z velkovýkrmu až 1:10 ve prospěch omega 6. Maso z Mitrova obsahuje omega 3 0,41 g/100 g, tedy téměř 3x víc než většina ryb a rybích konzerv, které jsou označovány logem „zdroj omega 3“ (limit pro takové označení je 0,15 g/100 g výrobku). Obsah tuku je u mitrovského masa menší, přesto při přípravě steaků působí šťavnatější a je křehčí. To vše je důsledek jiného složení tuků.
Cena odpovídá kvalitě vs. dražší než se zdá
Pro českého spotřebitele je otázka ceny zásadní. Někdy zastíní rozum spotřebitele natolik, že je ochoten koupit pomleté šlachy smíchané se škrobem a tvářit se, že nad všemi řezníky vyzrál. Maso je zdrojem dobrých proteinů, bez kterých se naše tělo neobejde, díky hovězímu získáme řadu minerálů a vitamínů, které jinak získat neumíme (například B12), je jasné, že pokud má hovězí plnit funkci nutričně bohaté potraviny, musí pocházet ze zvířete zdravého, které dostávalo stejně tak nutričně bohatou potravu. Pokud tedy často konzumujete maso z velkovýkrmu, nutně se po čase projeví jeho nedostatečná nutriční hodnota a začnete kupovat různé potravinové doplňky, nedejbože léky. Tedy další peníze. Daleko větší rozdíl pak představují masné výrobky. Jejich složení u těch průmyslově zpracovaných ještě více znásobí dopad použití chudé suroviny. Doplní se separát, bílkovina jiná než masná (z mléka nebo z mouky, tedy odpad z jiné průmyslové výroby), přidá se trocha chemie a párek je na světě. Nutriční hodnota párku z Mitrova, který obsahuje pouze hovězí, je v porovnání s tím průmyslově zpracovaným mnohonásobně vyšší. Cena je ale přitom srovnatelná nebo vyšší jen proto, že v Mitrově nepořádáme žádné akce a slevy dne. Půjdeme-li ještě hlouběji, měli bychom do ceny masa započítat také náklady na odstraňování ekologické zátěže, kterou velkovýkrmy představují jak pro znečištění ovzduší a půdu, tak pro spodní vody. Náprava takových škod totiž v ceně průmyslově vyrobených uzenin započítána není, platí se z veřejných rozpočtů, tedy platíme je všichni.
Chutné vs. dochucené
Pasené zvíře poskytuje chutné maso. Pestrost polykulturního trvalého porostu obsahuje všechny chutě, v nichž si dobytek vybírá jiné byliny na chuť a jiné pro naplnění bachoru. Stejně jako to dělá člověk. Pokud je nabídka pastvy stále pestrá, výsledná chuť masa je stejně tak lahodná. Maso zvířat z velkochovu získává živiny obvykle z monokulturních plodin, zrní nebo fermentované siláže. V těch technologicky nejpokrokovějších se zvířatům přidává do potravy také odpad z jiné velkovýroby, kuřecí hnůj nebo dokonce zvířecí mozky. Chuť takového masa je logicky jiná, než když dobytek krmíte přirozeným krmením. Proto se do výrobků přidává řada dochucovadel. Například glutaman sodný, co na tom, že to je nebezpečný jed a že je vyráběn ze zrní kukuřice nebo jiného obilí. Podstatné je, že masným výrobkům dodává masnou chuť.
Přirozené vs. průmyslové
Při pohledu na chov z hlediska samotného zvířete jsou rozdíly ještě markantnější. Pastevní odchov zcela respektuje to, co příroda vytvořila. Některé býložravce dokonce vybavila čtyřmi žaludky, aby lépe zpracovávali zelenou hmotu polykulturních trvalých porostů a aby ji přežvykováním přeměnili na výživu pro svůj růst. Citlivým pohybem po pastvině dávají porostům čas na regeneraci a vracejí půdě výživu v podobě trusu. Farmáři tento přirozený pohyb stád kopírují díky moderním nástrojům v podobě elektrických ohradníků, sekaček na vyžínání nedopasků a mobilních přístřešků pro dobytek v období léta. Velkovýkrmy nenabízejí svým svěřencům ani slunce, ani čistý vzduch a dokonce ani potrava není přirozená. Zrní a fermentovaná píce není to, co dobytek umí zpracovávat, proto často prožívá život v nemocech a v krmivu přijímá velké množství léků, aby mu některé orgány neselhaly ještě před porážkou. Hormonální přídavky, antibiotika, očkování proti všem možným nemocem telatům narozeným v zimě, aby stihla maximální přírůstek, jsou podmínky v příkrém rozporu s tím, co je přirozené. Na našich pastvinách se naproti tomu telata rodí na jaře, stejně jako ostatní mláďata divoce žijících býložravců v naší oblasti. Jakmile tele začne přijímat potravu, má k dispozici zelený salátový bar, který ještě v létě doplňuje mlékem své matky.
Prospěšné životnímu prostředí vs. devastující
Jedním ze znaků průmyslového pojetí výroby potravin je velký podíl přepravy surovin, hotových výrobků a samozřejmě také hospodářských zvířat. Některé zdroje uvádějí, že na výrobu 1 kcal potraviny je spotřebováno 15 kcal energií z fosilních paliv na přepravu, výrobu chemických hnojiv, přípravu krmiv, atd. Farma v Mitrově v porovnání s tím získává energii především solární. Tu přeměňuje trvalý travní porost na zelenou hmotu, z níž následně rostou zvířata, která nakonec poskytnou maso. Ano, i my potřebujeme občas traktory, ale lokální zpracování a prodej naší výroby, kromě úspory většiny energií na přepravu, přináší také pozitivní efekt pro naši obec a její okolí. Zpracování naší produkce provádějí místní lidé, kapitál nevyvážíme, zůstává na místě. To, že zvířata vyrůstají na farmě, má velký význam také pro zachování úrodnosti naší půdy. Hnůj zůstává k dispozici pastvinám na jejich regeneraci. Velkovýkrmy naproti tomu působí jako obrovské skládky nadbytečného dusíku, který uniká do ovzduší a spodních vod a v původním prostředí, odkud vykrmovaná zvířata pocházejí, se do půdy vpravuje hnojivo chemické, neboť toho přirozeného se nedostává.
Věříme, že vám tyto informace pomohou při vašem rozhodování při nákupu potravin. Další informace k této problematice získáte například v nedávno vydaném překladu knihy Boží krávy a prasata v žitě amerického propagátora udržitelného pastevního chovu hospodářských zvířat Joela Salatina.
