Co to vlastně je, ten farmářský produkt? Co je to farma? Zdá se, že v poslední době je to kdeco a kdekdo, ale co se za názvem obvykle skrývá, a jak poznat toho opravdového farmáře od “náhražky”?
Pokračování textu Farmářské produkty, kde je sehnat?
Zima je stejně důležité období roku, jako všechna ostatní. Pokud je bílá a chladná, podílí se významnou měrou na přirozené obnově úrodnosti půdy, pomůže eliminovat škůdce a nežádoucí bakterie. S každým rozpuštěným sněhem se do půdy dostává velké množství dusíku, který sníh zachytává a šetrně jej vpravuje do půdy, aniž by narušil mikrobiální rovnováhu tak, jak se to děje při hnojení chemickém. Mrazy potlačí a nebo zahubí škodlivé bakterie, které se v místech koncentrace zvířat v letním období rychle množily a na polích redukují přemnožené hlodavce.
Pokračování textu Mitrovská zvířata v zimě
Milý farmáři, zejména ti skuteční, kteří hospodaříte nejenom na orné půdě a na loukách, ale zároveň se staráte o hospodářská zvířata. Máme pro vás připravenou důležitou událost, která by mohla změnit váš přístup k farmaření, a mohla by znamenat novou etapu ve vašem podnikání v udržitelnému zemědělství. 2. listopadu ve středu v 15 hod. se odehraje setkání v Mitrově, kde kromě farmářů pozveme také některé spolky podporující biopotraviny a udržitelné zemědělství.
Pokračování textu Setkání farmářů v Mitrově
Jsme to, co jí to, co jíme! Zdravé zvíře poskytne na konci zdravé maso. Zdroj nejen živočišné bílkoviny a zdraví prospěšných tuků, ale i řady mikronutrientů, vitamínů a minerálů. V naší stravě čím dál víc používáme rostlinné tuky a bílkoviny.
Pokračování textu Proč jíst maso pasených zvířat
Několik posledních dní jsme bombardováni plány ministerstva zemědělství na kontrolu marží při prodeji potravin. Dnes ráno přinesly zprávy reportáž, ve které farmář popisuje jaký je rozdíl při prodeji drůbeže na přímo a pokud ji dodává do obchodního řetězce. Nutno připomenout, že problém nejsou jen řetězce tradiční, které končí supermarketem, stejné chování mají i nově vzniklé řetězce s biopotravinami. Řešení ale není v kontrole marží řetězců, protože příčina celého problému leží úplně někde jinde.
Pokračování textu Kontrola marží potravin, další slepá ulička zemědělské politiky
V posledních dnech slyšíme spoustu negativních informací ohledně růstu ceny potravin, ohledně nedostupnosti některých potravin, mluví se o soběstačnosti České republiky v dodávkách různých komodit. Pojďme se na celý problém podívat z pohledu opravdového farmaření, tedy farmaření, které produkuje finální potravinu a lokálně ji i spotřebovává.
Pokračování textu Současná krize nahrává farmářům a opravdovým potravinám
Se zpožděním, ale přece začínáme dnes rotovat naše stáda po pastvinách. Ve videu prozradíme pár fíglů a trochu farmářské matematiky.
Minulý měsíc jsme poskytli rozhovor ProBio svazu ekologických zemědělců. Naše myšlenky se jim podařilo poskládat do dobře čtivého souvislého textu, který s jejich svolením přinášíme jako odkaz i na našem blogu.
Všichni máme za to, že za zkázu českých lesů může kůrovec, ale ono je to přesně naopak, díky těm malým broučkům, kteří dostali do své genetické výbavy chuť pouze na jednu potravu, můžeme naše lesy zachránit a po desetiletích monokulárního pěstování smrků je vrátit do zdravého stavu.
Pěstování stromů v lese nelze izolovat od zbytku dřevařského průmyslu. Smrk je superstrom, roste rychle, dá se bezezbytku zpracovat. Dnes často říkáme, že řešením je sázet jiné stromy, ale všichni profesionální dřevaři nemají na ostatní dřeva vybavení a užití. Celý náš průmysl dřeva víc než 100 let pracuje především se smrkem a umí to skvěle. Dřeva je ale nyní najednou moc a jeho kvalita jde dolů, a tak je prostor pro dotace, dotované vývozy do „spřátelených zemí“ jako je například Čína, která si své lesy šetří a s pomocí českých úředníků nasává české dřevo do plechových kontejnerů a zcela proti zdravému rozumu je odváží tisíce kilometrů ke své potřebě. Malí vlastníci lesů nemají dost peněz na těžbu, která svými náklady převyšuje příjmy za prodanou hmotu. Nedostatek lesních dělníků k nám přivádí zahraniční pracovní party, které bez respektu ke krajině devastují cesty propojující dědiny po staletí svými mega harvestory.
Monokulturní porost je proti přírodě, proti zdravému rozumu. Monokulturní zemědělství ovlivnilo rovnováhu druhů ptactva, hmyzu a divoké zvěře. Kdoví, jestli růst populace kůrovce je více dílem špatné práce v lesích nebo nedostatkem predátorů tohoto malého broučka. Všechno souvisí se vším. Lidstvo se stejně nepoučí a dál bude zkoumat genomy obilí, aby monokultury porosty k produkci superzrna mohlo lépe ovládat. Takže díky tobě, brouku kůrovče, že jsi naši lidskou nenažranost alespoň nachvíli zbrzdil a dal nám lekci. Díky tobě bude v lesích možná zase za pár let líp!
Tento článek se měl původně jmenovat Mitrovské vs. ze supermarketu, ale to by nebylo přesné. Většina masa na pultech obchodů sice pochází ze zvířat z velkokapacitních výkrmen, kam jsou ve věku několika měsíců naskladněna, teoreticky se ale může stát, že se na jatky, které s daným řetězcem spolupracují, dostane i zvíře od malého chovatele.
Budeme tedy porovnávat naše maso s tím, které je z velkovýkrmen, protože to je na pultech supermarketů nejběžnější. Bez ohledu na to, jak bylo zabaleno a pod jakou značkou bylo propagováno, jde o tele, které bylo zbaveno své původní přirozené svobody a umístěno do kotce se svými vrstevníky z celé země, aby společně rychle vyrostli do porážkové hmotnosti.
Rozdíly mezi pastevně odchovaným dobytkem z Mitrova a hovězím z velkovýkrmen jsou dramatické. Lze je nahlížet ze tří úhlů. Z pohledu zákazníka, z pohledu samotného zvířete a nakonec z pohledu životního prostředí. Asi pro vás nebude překvapením, že hovězí z Mitrova v porovnání vyjde vítězně, ale věříme, že budete překvapeni, jak zásadní ten rozdíl je a kolika oblastí našeho života se dotýká.
Maso celoročně pasených zvířat obsahuje velké množství minerálů, vitamínů a zdraví prospěšných nenasycených a polynasycených mastných kyselin (tuků). V porovnání se zvířaty z velkovýkrmu mají přístup k pestrému pastevnímu porostu. Jsou pravidelně stěhována na nové pastviny a nálož vitamínů a minerálů dostávají v čerstvém stavu. Velkovýkrm nabízí především zrní a fermentované siláže monokulturních plodin, ve kterých většina žádoucích látek chybí, odpaří se nebo se přemění. Nedávno jsme provedli test na obsah omega 3 a omega 6 mastné kyseliny. Říká se jim esenciální (nezbytné) a to, že v dnešní stravě chybí, zjistíte také z toho, že v reklamách se čím dál častěji objevují potravinové doplňky s jejich přídavkem. Omega 3 se do hovězího dostane z pastvy, z trávy, omega 6 ze zrní. Pokud chceme dát našemu tělu to, co potřebuje, měli bychom ve stravě mít poměr obou těchto esenciálních mastných kyselin stejný. Maso z Mitrova obsahuje poměr 1:1, zatímco maso z velkovýkrmu až 1:10 ve prospěch omega 6. Maso z Mitrova obsahuje omega 3 0,41 g/100 g, tedy téměř 3x víc než většina ryb a rybích konzerv, které jsou označovány logem „zdroj omega 3“ (limit pro takové označení je 0,15 g/100 g výrobku). Obsah tuku je u mitrovského masa menší, přesto při přípravě steaků působí šťavnatější a je křehčí. To vše je důsledek jiného složení tuků.
Pro českého spotřebitele je otázka ceny zásadní. Někdy zastíní rozum spotřebitele natolik, že je ochoten koupit pomleté šlachy smíchané se škrobem a tvářit se, že nad všemi řezníky vyzrál. Maso je zdrojem dobrých proteinů, bez kterých se naše tělo neobejde, díky hovězímu získáme řadu minerálů a vitamínů, které jinak získat neumíme (například B12), je jasné, že pokud má hovězí plnit funkci nutričně bohaté potraviny, musí pocházet ze zvířete zdravého, které dostávalo stejně tak nutričně bohatou potravu. Pokud tedy často konzumujete maso z velkovýkrmu, nutně se po čase projeví jeho nedostatečná nutriční hodnota a začnete kupovat různé potravinové doplňky, nedejbože léky. Tedy další peníze. Daleko větší rozdíl pak představují masné výrobky. Jejich složení u těch průmyslově zpracovaných ještě více znásobí dopad použití chudé suroviny. Doplní se separát, bílkovina jiná než masná (z mléka nebo z mouky, tedy odpad z jiné průmyslové výroby), přidá se trocha chemie a párek je na světě. Nutriční hodnota párku z Mitrova, který obsahuje pouze hovězí, je v porovnání s tím průmyslově zpracovaným mnohonásobně vyšší. Cena je ale přitom srovnatelná nebo vyšší jen proto, že v Mitrově nepořádáme žádné akce a slevy dne. Půjdeme-li ještě hlouběji, měli bychom do ceny masa započítat také náklady na odstraňování ekologické zátěže, kterou velkovýkrmy představují jak pro znečištění ovzduší a půdu, tak pro spodní vody. Náprava takových škod totiž v ceně průmyslově vyrobených uzenin započítána není, platí se z veřejných rozpočtů, tedy platíme je všichni.
Pasené zvíře poskytuje chutné maso. Pestrost polykulturního trvalého porostu obsahuje všechny chutě, v nichž si dobytek vybírá jiné byliny na chuť a jiné pro naplnění bachoru. Stejně jako to dělá člověk. Pokud je nabídka pastvy stále pestrá, výsledná chuť masa je stejně tak lahodná. Maso zvířat z velkochovu získává živiny obvykle z monokulturních plodin, zrní nebo fermentované siláže. V těch technologicky nejpokrokovějších se zvířatům přidává do potravy také odpad z jiné velkovýroby, kuřecí hnůj nebo dokonce zvířecí mozky. Chuť takového masa je logicky jiná, než když dobytek krmíte přirozeným krmením. Proto se do výrobků přidává řada dochucovadel. Například glutaman sodný, co na tom, že to je nebezpečný jed a že je vyráběn ze zrní kukuřice nebo jiného obilí. Podstatné je, že masným výrobkům dodává masnou chuť.
Při pohledu na chov z hlediska samotného zvířete jsou rozdíly ještě markantnější. Pastevní odchov zcela respektuje to, co příroda vytvořila. Některé býložravce dokonce vybavila čtyřmi žaludky, aby lépe zpracovávali zelenou hmotu polykulturních trvalých porostů a aby ji přežvykováním přeměnili na výživu pro svůj růst. Citlivým pohybem po pastvině dávají porostům čas na regeneraci a vracejí půdě výživu v podobě trusu. Farmáři tento přirozený pohyb stád kopírují díky moderním nástrojům v podobě elektrických ohradníků, sekaček na vyžínání nedopasků a mobilních přístřešků pro dobytek v období léta. Velkovýkrmy nenabízejí svým svěřencům ani slunce, ani čistý vzduch a dokonce ani potrava není přirozená. Zrní a fermentovaná píce není to, co dobytek umí zpracovávat, proto často prožívá život v nemocech a v krmivu přijímá velké množství léků, aby mu některé orgány neselhaly ještě před porážkou. Hormonální přídavky, antibiotika, očkování proti všem možným nemocem telatům narozeným v zimě, aby stihla maximální přírůstek, jsou podmínky v příkrém rozporu s tím, co je přirozené. Na našich pastvinách se naproti tomu telata rodí na jaře, stejně jako ostatní mláďata divoce žijících býložravců v naší oblasti. Jakmile tele začne přijímat potravu, má k dispozici zelený salátový bar, který ještě v létě doplňuje mlékem své matky.
Jedním ze znaků průmyslového pojetí výroby potravin je velký podíl přepravy surovin, hotových výrobků a samozřejmě také hospodářských zvířat. Některé zdroje uvádějí, že na výrobu 1 kcal potraviny je spotřebováno 15 kcal energií z fosilních paliv na přepravu, výrobu chemických hnojiv, přípravu krmiv, atd. Farma v Mitrově v porovnání s tím získává energii především solární. Tu přeměňuje trvalý travní porost na zelenou hmotu, z níž následně rostou zvířata, která nakonec poskytnou maso. Ano, i my potřebujeme občas traktory, ale lokální zpracování a prodej naší výroby, kromě úspory většiny energií na přepravu, přináší také pozitivní efekt pro naši obec a její okolí. Zpracování naší produkce provádějí místní lidé, kapitál nevyvážíme, zůstává na místě. To, že zvířata vyrůstají na farmě, má velký význam také pro zachování úrodnosti naší půdy. Hnůj zůstává k dispozici pastvinám na jejich regeneraci. Velkovýkrmy naproti tomu působí jako obrovské skládky nadbytečného dusíku, který uniká do ovzduší a spodních vod a v původním prostředí, odkud vykrmovaná zvířata pocházejí, se do půdy vpravuje hnojivo chemické, neboť toho přirozeného se nedostává.
Věříme, že vám tyto informace pomohou při vašem rozhodování při nákupu potravin. Další informace k této problematice získáte například v nedávno vydaném překladu knihy Boží krávy a prasata v žitě amerického propagátora udržitelného pastevního chovu hospodářských zvířat Joela Salatina.
