Publikováno Napsat komentář

Kontrola marží potravin, další slepá ulička zemědělské politiky

Několik posledních dní jsme bombardováni plány ministerstva zemědělství na kontrolu marží při prodeji potravin. Dnes ráno přinesly zprávy reportáž, ve které farmář popisuje jaký je rozdíl při prodeji drůbeže na přímo a pokud ji dodává do obchodního řetězce. Nutno připomenout, že problém nejsou jen řetězce tradiční, které končí supermarketem, stejné chování mají i nově vzniklé řetězce s biopotravinami. Řešení ale není v kontrole marží řetězců, protože příčina celého problému leží úplně někde jinde.

Pokračování textu Kontrola marží potravin, další slepá ulička zemědělské politiky
Publikováno Napsat komentář

Současná krize nahrává farmářům a opravdovým potravinám

V posledních dnech slyšíme spoustu negativních informací ohledně růstu ceny potravin, ohledně nedostupnosti některých potravin, mluví se o soběstačnosti České republiky v dodávkách různých komodit. Pojďme se na celý problém podívat z pohledu opravdového farmaření, tedy farmaření, které produkuje finální potravinu a lokálně ji i spotřebovává.

Pokračování textu Současná krize nahrává farmářům a opravdovým potravinám
Publikováno

Kůrovec – zachránce českých lesů

Všichni máme za to, že za zkázu českých lesů může kůrovec, ale ono je to přesně naopak, díky těm malým broučkům, kteří dostali do své genetické výbavy chuť pouze na jednu potravu, můžeme naše lesy zachránit a po desetiletích monokulárního pěstování smrků je vrátit do zdravého stavu.

Lesnictví

Pěstování stromů v lese nelze izolovat od zbytku dřevařského průmyslu. Smrk je superstrom, roste rychle, dá se bezezbytku zpracovat. Dnes často říkáme, že řešením je sázet jiné stromy, ale všichni profesionální dřevaři nemají na ostatní dřeva vybavení a užití. Celý náš průmysl dřeva víc než 100 let pracuje především se smrkem a umí to skvěle. Dřeva je ale nyní najednou moc a jeho kvalita jde dolů, a tak je prostor pro dotace, dotované vývozy do „spřátelených zemí“ jako je například Čína, která si své lesy šetří a s pomocí českých úředníků nasává české dřevo do plechových kontejnerů a zcela proti zdravému rozumu je odváží tisíce kilometrů ke své potřebě. Malí vlastníci lesů nemají dost peněz na těžbu, která svými náklady převyšuje příjmy za prodanou hmotu. Nedostatek lesních dělníků k nám přivádí zahraniční pracovní party, které bez respektu ke krajině devastují cesty propojující dědiny po staletí svými mega harvestory.

Budoucnost

Monokulturní porost je proti přírodě, proti zdravému rozumu. Monokulturní zemědělství ovlivnilo rovnováhu druhů ptactva, hmyzu a divoké zvěře. Kdoví, jestli růst populace kůrovce je více dílem špatné práce v lesích nebo nedostatkem predátorů tohoto malého broučka. Všechno souvisí se vším. Lidstvo se stejně nepoučí a dál bude zkoumat genomy obilí, aby monokultury porosty k produkci superzrna mohlo lépe ovládat. Takže díky tobě, brouku kůrovče, že jsi naši lidskou nenažranost alespoň nachvíli zbrzdil a dal nám lekci. Díky tobě bude v lesích možná zase za pár let líp!

Pozitiva kůrovcové epidemie

  • Spousta vlastníků se konečně podívá do svých lesů a uklidí si v nich,
  • děti se v médiích a ve školách dozví, že monokultura není přírodě přirozená,
  • naučíme se poznávat nové druhy stromů,
  • nově vzniklé mýtiny umožní turistům vidět českou krajinu, jak vypadala v dávných dobách, obnaží nové pohledy na krásy naší země,
  • za pár let budou mladé polykulturní porosty stromů a keřů absorbovat daleko více CO2 než dnešní zestárlé na jehličí chudé smrky,
  • myslivci uvidí konečně svoji zvěř, nebude se kde schovat, a sníží stavy přemnožených druhů,
  • pestrost porostů přinese zcela určitě také druhový rozvoj v říši hmyzu a tím pádem i ptactva a kdoví, co všechno se ještě dostane do normálu … protože v přírodě všechno souvisí se vším!
Publikováno

Hovězí z Mitrova vs. hovězí z velkovýkrmu

Tento článek se měl původně jmenovat Mitrovské vs. ze supermarketu, ale to by nebylo přesné. Většina masa na pultech obchodů sice pochází ze zvířat z velkokapacitních výkrmen, kam jsou ve věku několika měsíců naskladněna, teoreticky se ale může stát, že se na jatky, které s daným řetězcem spolupracují, dostane i zvíře od malého chovatele.

Budeme tedy porovnávat naše maso s tím, které je z velkovýkrmen, protože to je na pultech supermarketů nejběžnější. Bez ohledu na to, jak bylo zabaleno a pod jakou značkou bylo propagováno, jde o tele, které bylo zbaveno své původní přirozené svobody a umístěno do kotce se svými vrstevníky z celé země, aby společně rychle vyrostli do porážkové hmotnosti.

Rozdíly mezi pastevně odchovaným dobytkem z Mitrova a hovězím z velkovýkrmen jsou dramatické. Lze je nahlížet ze tří úhlů. Z pohledu zákazníka, z pohledu samotného zvířete a nakonec z pohledu životního prostředí. Asi pro vás nebude překvapením, že hovězí z Mitrova v porovnání vyjde vítězně, ale věříme, že budete překvapeni, jak zásadní ten rozdíl je a kolika oblastí našeho života se dotýká.

Výživné vs. nutričně chudé

Maso celoročně pasených zvířat obsahuje velké množství minerálů, vitamínů a zdraví prospěšných nenasycených a polynasycených mastných kyselin (tuků). V porovnání se zvířaty z velkovýkrmu mají přístup k pestrému pastevnímu porostu. Jsou pravidelně stěhována na nové pastviny a nálož vitamínů a minerálů dostávají v čerstvém stavu. Velkovýkrm nabízí především zrní a fermentované siláže monokulturních plodin, ve kterých většina žádoucích látek chybí, odpaří se nebo se přemění. Nedávno jsme provedli test na obsah omega 3 a omega 6 mastné kyseliny. Říká se jim esenciální (nezbytné) a to, že v dnešní stravě chybí, zjistíte také z toho, že v reklamách se čím dál častěji objevují potravinové doplňky s jejich přídavkem. Omega 3 se do hovězího dostane z pastvy, z trávy, omega 6 ze zrní. Pokud chceme dát našemu tělu to, co potřebuje, měli bychom ve stravě mít poměr obou těchto esenciálních mastných kyselin stejný. Maso z Mitrova obsahuje poměr 1:1, zatímco maso z velkovýkrmu až 1:10 ve prospěch omega 6. Maso z Mitrova obsahuje omega 3 0,41 g/100 g, tedy téměř 3x víc než většina ryb a rybích konzerv, které jsou označovány logem „zdroj omega 3“ (limit pro takové označení je 0,15 g/100 g výrobku). Obsah tuku je u mitrovského masa menší, přesto při přípravě steaků působí šťavnatější a je křehčí. To vše je důsledek jiného složení tuků.

Cena odpovídá kvalitě vs. dražší než se zdá

Pro českého spotřebitele je otázka ceny zásadní. Někdy zastíní rozum spotřebitele natolik, že je ochoten koupit pomleté šlachy smíchané se škrobem a tvářit se, že nad všemi řezníky vyzrál. Maso je zdrojem dobrých proteinů, bez kterých se naše tělo neobejde, díky hovězímu získáme řadu minerálů a vitamínů, které jinak získat neumíme (například B12), je jasné, že pokud má hovězí plnit funkci nutričně bohaté potraviny, musí pocházet ze zvířete zdravého, které dostávalo stejně tak nutričně bohatou potravu. Pokud tedy často konzumujete maso z velkovýkrmu, nutně se po čase projeví jeho nedostatečná nutriční hodnota a začnete kupovat různé potravinové doplňky, nedejbože léky. Tedy další peníze. Daleko větší rozdíl pak představují masné výrobky. Jejich složení u těch průmyslově zpracovaných ještě více znásobí dopad použití chudé suroviny. Doplní se separát, bílkovina jiná než masná (z mléka nebo z mouky, tedy odpad z jiné průmyslové výroby), přidá se trocha chemie a párek je na světě. Nutriční hodnota párku z Mitrova, který obsahuje pouze hovězí, je v porovnání s tím průmyslově zpracovaným mnohonásobně vyšší. Cena je ale přitom srovnatelná nebo vyšší jen proto, že v Mitrově nepořádáme žádné akce a slevy dne. Půjdeme-li ještě hlouběji, měli bychom do ceny masa započítat také náklady na odstraňování ekologické zátěže, kterou velkovýkrmy představují jak pro znečištění ovzduší a půdu, tak pro spodní vody. Náprava takových škod totiž v ceně průmyslově vyrobených uzenin započítána není, platí se z veřejných rozpočtů, tedy platíme je všichni.

Chutné vs. dochucené

Pasené zvíře poskytuje chutné maso. Pestrost polykulturního trvalého porostu obsahuje všechny chutě, v nichž si dobytek vybírá jiné byliny na chuť a jiné pro naplnění bachoru. Stejně jako to dělá člověk. Pokud je nabídka pastvy stále pestrá, výsledná chuť masa je stejně tak lahodná. Maso zvířat z velkochovu získává živiny obvykle z monokulturních plodin, zrní nebo fermentované siláže. V těch technologicky nejpokrokovějších se zvířatům přidává do potravy také odpad z jiné velkovýroby, kuřecí hnůj nebo dokonce zvířecí mozky. Chuť takového masa je logicky jiná, než když dobytek krmíte přirozeným krmením. Proto se do výrobků přidává řada dochucovadel. Například glutaman sodný, co na tom, že to je nebezpečný jed a že je vyráběn ze zrní kukuřice nebo jiného obilí. Podstatné je, že masným výrobkům dodává masnou chuť.

Přirozené vs. průmyslové

Při pohledu na chov z hlediska samotného zvířete jsou rozdíly ještě markantnější. Pastevní odchov zcela respektuje to, co příroda vytvořila. Některé býložravce dokonce vybavila čtyřmi žaludky, aby lépe zpracovávali zelenou hmotu polykulturních trvalých porostů a aby ji přežvykováním přeměnili na výživu pro svůj růst. Citlivým pohybem po pastvině dávají porostům čas na regeneraci a vracejí půdě výživu v podobě trusu. Farmáři tento přirozený pohyb stád kopírují díky moderním nástrojům v podobě elektrických ohradníků, sekaček na vyžínání nedopasků a mobilních přístřešků pro dobytek v období léta. Velkovýkrmy nenabízejí svým svěřencům ani slunce, ani čistý vzduch a dokonce ani potrava není přirozená. Zrní a fermentovaná píce není to, co dobytek umí zpracovávat, proto často prožívá život v nemocech a v krmivu přijímá velké množství léků, aby mu některé orgány neselhaly ještě před porážkou. Hormonální přídavky, antibiotika, očkování proti všem možným nemocem telatům narozeným v zimě, aby stihla maximální přírůstek, jsou podmínky v příkrém rozporu s tím, co je přirozené. Na našich pastvinách se naproti tomu telata rodí na jaře, stejně jako ostatní mláďata divoce žijících býložravců v naší oblasti. Jakmile tele začne přijímat potravu, má k dispozici zelený salátový bar, který ještě v létě doplňuje mlékem své matky.

Prospěšné životnímu prostředí vs. devastující

Jedním ze znaků průmyslového pojetí výroby potravin je velký podíl přepravy surovin, hotových výrobků a samozřejmě také hospodářských zvířat. Některé zdroje uvádějí, že na výrobu 1 kcal potraviny je spotřebováno 15 kcal energií z fosilních paliv na přepravu, výrobu chemických hnojiv, přípravu krmiv, atd. Farma v Mitrově v porovnání s tím získává energii především solární. Tu přeměňuje trvalý travní porost na zelenou hmotu, z níž následně rostou zvířata, která nakonec poskytnou maso. Ano, i my potřebujeme občas traktory, ale lokální zpracování a prodej naší výroby, kromě úspory většiny energií na přepravu, přináší také pozitivní efekt pro naši obec a její okolí. Zpracování naší produkce provádějí místní lidé, kapitál nevyvážíme, zůstává na místě. To, že zvířata vyrůstají na farmě, má velký význam také pro zachování úrodnosti naší půdy. Hnůj zůstává k dispozici pastvinám na jejich regeneraci. Velkovýkrmy naproti tomu působí jako obrovské skládky nadbytečného dusíku, který uniká do ovzduší a spodních vod a v původním prostředí, odkud vykrmovaná zvířata pocházejí, se do půdy vpravuje hnojivo chemické, neboť toho přirozeného se nedostává.

Věříme, že vám tyto informace pomohou při vašem rozhodování při nákupu potravin. Další informace k této problematice získáte například v nedávno vydaném překladu knihy Boží krávy a prasata v žitě amerického propagátora udržitelného pastevního chovu hospodářských zvířat Joela Salatina.

Publikováno

Boží krávy a prasata v žitě

Průvodce zákazníka při nákupu opravdového jídla z farmy

Pro své zákazníky i širokou veřejnost jsme vydali překlad knihy Joela Salatina, autora řady publikací propagujících udržitelné zemědělství a výrobu lokálních potravin. Kniha s původním názvem Holy Cows and Hog Heaven shrnuje stav současného průmyslového zpracování potravin a intenzivního zemědělství a porovnává ho s opravdovým farmařením, udržitelným přístupem k půdě i k okolní přírodě. Hlavním posláním knihy je připomenout vám, zákazníkům, jak velkou moc má vaše každodenní nákupní rozhodování. Volbou potravin, které kupujete, ovlivníte budoucnost víc než jakoukoli jinou činností.

Kniha má 126 stran a je k objednání na robert.zeleny@mitrovsky.com za 149,- Kč.

Publikováno

Kontakty

Prodejna Mitrovsky Angus:

prodejna Mitrov: 733 713 258
kancelář Mitrov: 563 034 101
e-mail: robert.zeleny@mitrovsky.com
prodejna Brno: Purkyňova 2485, 612 00 Brno (na roh ulice Berkova a Purkyňova)
e-mail: berta.kalna@mitrovsky.com

Mitrovský dvůr, a.s., DIČ: CZ 277 52 411, Mitrov 9, 592 53 Strážek

Farma Statek Mitrov:

Prodej plemenných zvířat: Mirek Scholle
tel: 733 373 971
e-mail: mirek.scholle@mitrovsky.com

Statek Mitrov, a.s., DIČ: CZ 277 45 236, Mitrov 9, 592 53 Strážek

Objednávky kurzů a exkurzí:

Robert Zelený
tel: 604 647 756‬
e-mail: robert.zeleny@mitrovsky.com

Publikováno

Statek Mitrov

Ekologické zemědělství je teď v módě – my ale jinak než harmonicky a šetrně hospodařit neumíme. Naše pole neznají chemii, zvířata krmíme výhradně tím, co si sami vypěstujeme a snažíme se být soběstační. Stejně, jako to fungovalo dřív.

Chov skotu

Seznamte se s celoročně venku ustájeným stádem skotu plemene Aberdeen Angus. Býčky i jalovice chováme od roku 2007 a máme je čím dál tím raději – Angus dobře snáší tuhé zimy a hlavně: má exluzivní maso. Každý rok nabízíme několik nejlepších plemených býků na prodej

Plemeno Aberdeen Angus chováme už od roku 2007.

Proč právě tohle plemeno?

  • Nevadí mu zima a celý rok může žít volně na našich pastvinách.
  • Žije dlouho a matky se výborně starají o telata.
  • Má exkluzivní maso, které doporučují kuchaři z celého světa.

Naše stádo má momentálně 500 kusů plemenných i jatečných býků, jalovic i telat. Momentálně se prohání po 550 hektarech ekologických pastvin.

Veškeré pastviny jsou v přísně ekologickém režimu, a proto je i maso z našich býků 100% BIO. Nenajdete v něm žádnou chemii. A věřte nám, že na chuti je to znát!

Zásady Statku Mitrov

  • Hospodaříme ekologicky. Nepoužíváme chemii. Pastviny vracíme do dob našich prababiček.
  • Chováme zdravá a silná zvířata. Skot je celoročně venku, dobytek má dostatek pohybu. I proto se nám odvděčuje skvělým masem.
  • Jsme na cestě k plné soběstačnosti. Od zvířat z vlastního chovu přes zeleninu a krmiva až po mouku pro domácí chleba.
  • Víme, co vám dáváme na talíř. Známe od mláděte každý kus dobytka i hospodáře, který vypěstoval brambory na vaše steakové hranolky.
  • Kompletně místní produkce. Skot od narození po porážku, zrání a balení neopustí Mitrov. Vše děláme na místě a s místními lidmi.
  • Jsme hrdí na zdejší kraj. A všemožně mu pomáháme – opravujeme cesty, chráníme pastviny, udržujeme krajinu.
Publikováno

Nejezte maso a zmírníte uhlíkovou stopu?

V médiích se v poslední době objevují názory odborníků a aktivistů, že kráva při trávení produkuje plyn, který způsobuje oteplování planety. Navíc lidstvo potřebuje čím dál víc potravin, a tak je logickým závěrem přejít na vegetariánství, nebo alespoň řádově snížit počet kusů dobytka. Vzpomínáte na dobu, kdy někdo vyřknul úvahu, že živočišný tuk způsobuje obezitu? Spotřebitelé pak 20 let dovolili bohatnout výrobcům margarínu a sami si ničili tělo jedovatou náhražkou másla, a místo hemenexu na snídani si dávali průmyslově zpracované potraviny plné sacharidů.

Žijeme v době takové přemíry informací, že abychom zpracovali všechna témata, která nám připadají na první pohled důležitá, musíme se z hloubavých výzkumníků, usilujících o pochopení podstaty věcí, proměnit v povrchní blbce, kteří vykřikují stále jasnější a líbivější hesla, zjednodušující popis skutečnosti, a tím si namluvit, že řešení je snadné.

Podívejme se na tento odvážný plán důkladněji. Co vlastně znamená snížení stavů dobytka? Je tím myšleno zmenšení plochy pastvin a travin na úkor ploch pro pěstování obilí nebo kukuřice. Proč? Protože člověk trávu nejí, není býložravec, takže aby maso nahradil jinou bílkovinou (bez ohledu na to, jestli mu to svědčí), nezbude než rozorat další kus planety. A tím se dostáváme k podstatě těchto smělých nápadů, které mají řadu principiálních vad.

Pastva lepší než obilí

Příroda vymyslela fotosyntézu – proces, jak sluneční energii zachytit do rostlin. Následně vymyslela býložravce, kteří dokážou požírat zelenou hmotu a vyrábět bílkovinu a tuk, aniž by k tomu potřebovali žrát maso. Vymyslela jim k tomu totiž bakterie a některým dokonce i 4 žaludky, aby měly bakterie kde bydlet a z cukru z rostlin vyrábět živiny k růstu býložravce. Rovnováha, kterou příroda vybalancovala, zajišťovala velkým stádům býložravců dostatek predátorů, a tím pádem nutnost žít ve stádech a migrovat. To následně vedlo k tomu, že pastviny nebyly nikdy přetížené a jak zelená část rostlin, tak i kořenový systém byly zdravé, pravidelně hnojené trusem a ptáky, kteří trus rozebírali, aby v něm našli larvy hmyzu. Krajina tak uměla zadržet vodu a prospívat i v dlouhých obdobích sucha.

Dobytek, tur domácí, je vlastně poslední druh velkých býložravců, který dnes dokáže principy nastavené přírodou dodržovat. Už nežije volně, a tak je na farmářích, aby svá stáda pásli tak, aby nedocházelo k přetěžování pastvin nebo dokonce k jejich zániku. Jedině tak může být travní porost bohatý, zadržovat vodu a dokonce plnit stejně dobře i funkci zpracování CO2 jako zdravý les.

Z tohoto pohledu je pěstování obilí velice neefektivní. Množství zachycené sluneční energie je nižší a o zadržení vody už vůbec nemůže být řeč. Nakonec je to logické, vždyť zaseté obilí celou dobu, co je pěstujeme, zuby nehty (tedy přesněji – za využití různých jedů) chráníme, aby mezi klasy náhodou nevyrostla nějaká plevelná tráva. Zrní, zdroj nekvalitního proteinu a cukru, pak zpracováváme na průmyslové potraviny pro lidi a také pro dobytek, který na to ale není uzpůsoben a po celou dobu výkrmu trpí zdravotními problémy. A tak místo toho, aby dobytek navrátil půdě dusík a další důležité prvky, a aby tak zachoval nikdy nekončící koloběh, se koncentrovaný hnůj, obsahující také léčiva, v okolí velkochovů dostává do spodní vody, řek, přehrad, kde likviduje rovnováhu dalších ekosystémů.

Do půdy tak dáváme místo přírodních hnojiv ta průmyslová, chemicky izolovaný dusík z atmosféry, pro jejichž výrobu používáme velké množství fosilních paliv.

Proč to děláme?

To, že dobytek zavíráme do velkofarem a nutíme ho jíst nepřirozenou potravu – zrní, je lidský výmysl. Potravinářský průmysl miluje komodity – zrní je komodita a hovězí maso se prostřednictvím velkovýrkmen stalo komoditou také. Jedině náročnost rození nových potomků zaručilo alespoň kravám–matkám svobodu pohybu na pastvinách, většina mláďat je ale ihned po odstavení stěhována do velkovýkrmů, kde se z nich stane v nemoci žijící zdroj anonymní hmoty k výrobě potravin.

Pryč s nepotravinovým zemědělstvím

Pokud opravdu chceme zachránit planetu, měli bychom začít s tím, že postupně upustíme od plýtvání zemědělskou půdou na výrobu technických plodin – bionafta, a plodiny určené ke krmení zvířat nebudeme využívat na pseudoekologické, drahé procesy výroby energie – bioplynové stanice.

Když budeme využívat jen ty druhy přírodní energie, která je z lidského pohledu nekonečná – slunce, vítr, voda (a možná také atom) – neubereme vůbec žádný životní prostor ani volně žijícím, ani hospodářským zvířatům. Podporou lokálních farem a domácí spotřebou potravin může navíc lidstvo ušetřit velké množství fosilních paliv – slepičí vejce od souseda si donesete domů pěšky, kus hovězího z farmy ve vedlejší vesnici na cestě z práce, zatímco koupí hamburgeru ve fast foodu způsobíte těžko uvěřitelné přesuny komodit, chemicky rozložených surovin z různých koutů světa, naskládaných do nových průmyslově vyrobených potravin, putujících za svými zákazníky levně, jelikož v jejich ceně není započítán dopad na krajinu, ovzduší a naše zdraví.

Zhubni a zachráníš planetu

Už dávno vědci popřeli, že by za obezitou stál živočišný tuk. Přestože se minimálně v Česku neumíme zbavit zlozvyku, že nízkotučný neznamená zdravý nebo zdravější, odborná veřejnost a řada spotřebitelů již ví, že obezitu a další tzv. civilizační choroby způsobuje především konzumace průmyslově zpracovávaných potravin, kde jak sladké, tak tučné chutě vytvářejí novodobí alchymisté z látek separovaných z původních zemědělských komodit, aby tak ošálili naše přírodou dané vjemy a pocity. S nadsázkou tak lze říci, že planetu může každý ušetřit tím, že se nastavenému systému vzepře. Začne se zajímat o to, co jí, z čeho je jeho potrava vyrobena, nákup potravin si nebude usnadňovat v supermarketech, ale vyrazí na venkov pro skutečné suroviny k vaření. Pomůže především sobě, ale také planetě – s každým dalším rodinným obědem, v němž suroviny od farmáře, doplněné o výpěstky z vlastní zahrady nebo z květináče vlastního či komunitního, ušetří člověk několik litrů ropy, které jsou u průmyslových potravin potřeba jak při výrobě umělých hnojiv, tak při samotném zpracování surovin, výrobě potravin a jejich globální distribuci.