V médiích se v poslední době objevují názory odborníků a aktivistů, že kráva při trávení produkuje plyn, který způsobuje oteplování planety. Navíc lidstvo potřebuje čím dál víc potravin, a tak je logickým závěrem přejít na vegetariánství, nebo alespoň řádově snížit počet kusů dobytka. Vzpomínáte na dobu, kdy někdo vyřknul úvahu, že živočišný tuk způsobuje obezitu? Spotřebitelé pak 20 let dovolili bohatnout výrobcům margarínu a sami si ničili tělo jedovatou náhražkou másla, a místo hemenexu na snídani si dávali průmyslově zpracované potraviny plné sacharidů.

Žijeme v době takové přemíry informací, že abychom zpracovali všechna témata, která nám připadají na první pohled důležitá, musíme se z hloubavých výzkumníků, usilujících o pochopení podstaty věcí, proměnit v povrchní blbce, kteří vykřikují stále jasnější a líbivější hesla, zjednodušující popis skutečnosti, a tím si namluvit, že řešení je snadné.

Podívejme se na tento odvážný plán důkladněji. Co vlastně znamená snížení stavů dobytka? Je tím myšleno zmenšení plochy pastvin a travin na úkor ploch pro pěstování obilí nebo kukuřice. Proč? Protože člověk trávu nejí, není býložravec, takže aby maso nahradil jinou bílkovinou (bez ohledu na to, jestli mu to svědčí), nezbude než rozorat další kus planety. A tím se dostáváme k podstatě těchto smělých nápadů, které mají řadu principiálních vad.

Pastva lepší než obilí

Příroda vymyslela fotosyntézu – proces, jak sluneční energii zachytit do rostlin. Následně vymyslela býložravce, kteří dokážou požírat zelenou hmotu a vyrábět bílkovinu a tuk, aniž by k tomu potřebovali žrát maso. Vymyslela jim k tomu totiž bakterie a některým dokonce i 4 žaludky, aby měly bakterie kde bydlet a z cukru z rostlin vyrábět živiny k růstu býložravce. Rovnováha, kterou příroda vybalancovala, zajišťovala velkým stádům býložravců dostatek predátorů, a tím pádem nutnost žít ve stádech a migrovat. To následně vedlo k tomu, že pastviny nebyly nikdy přetížené a jak zelená část rostlin, tak i kořenový systém byly zdravé, pravidelně hnojené trusem a ptáky, kteří trus rozebírali, aby v něm našli larvy hmyzu. Krajina tak uměla zadržet vodu a prospívat i v dlouhých obdobích sucha.

Dobytek, tur domácí, je vlastně poslední druh velkých býložravců, který dnes dokáže principy nastavené přírodou dodržovat. Už nežije volně, a tak je na farmářích, aby svá stáda pásli tak, aby nedocházelo k přetěžování pastvin nebo dokonce k jejich zániku. Jedině tak může být travní porost bohatý, zadržovat vodu a dokonce plnit stejně dobře i funkci zpracování CO₂ jako zdravý les.

Z tohoto pohledu je pěstování obilí velice neefektivní. Množství zachycené sluneční energie je nižší a o zadržení vody už vůbec nemůže být řeč. Nakonec je to logické, vždyť zaseté obilí celou dobu, co je pěstujeme, zuby nehty (tedy přesněji – za využití různých jedů) chráníme, aby mezi klasy náhodou nevyrostla nějaká plevelná tráva. Zrní, zdroj nekvalitního proteinu a cukru, pak zpracováváme na průmyslové potraviny pro lidi a také pro dobytek, který na to ale není uzpůsoben a po celou dobu výkrmu trpí zdravotními problémy. A tak místo toho, aby dobytek navrátil půdě dusík a další důležité prvky, a aby tak zachoval nikdy nekončící koloběh, se koncentrovaný hnůj, obsahující také léčiva, v okolí velkochovů dostává do spodní vody, řek, přehrad, kde likviduje rovnováhu dalších ekosystémů.

Do půdy tak dáváme místo přírodních hnojiv ta průmyslová, chemicky izolovaný dusík z atmosféry, pro jejichž výrobu používáme velké množství fosilních paliv.

Proč to děláme?

To, že dobytek zavíráme do velkofarem a nutíme ho jíst nepřirozenou potravu – zrní, je lidský výmysl. Potravinářský průmysl miluje komodity – zrní je komodita a hovězí maso se prostřednictvím velkovýrkmen stalo komoditou také. Jedině náročnost rození nových potomků zaručilo alespoň kravám–matkám svobodu pohybu na pastvinách, většina mláďat je ale ihned po odstavení stěhována do velkovýkrmů, kde se z nich stane v nemoci žijící zdroj anonymní hmoty k výrobě potravin.

Pryč s nepotravinovým zemědělstvím

Pokud opravdu chceme zachránit planetu, měli bychom začít s tím, že postupně upustíme od plýtvání zemědělskou půdou na výrobu technických plodin – bionafta, a plodiny určené ke krmení zvířat nebudeme využívat na pseudoekologické, drahé procesy výroby energie – bioplynové stanice.

Když budeme využívat jen ty druhy přírodní energie, která je z lidského pohledu nekonečná – slunce, vítr, voda (a možná také atom) – neubereme vůbec žádný životní prostor ani volně žijícím, ani hospodářským zvířatům. Podporou lokálních farem a domácí spotřebou potravin může navíc lidstvo ušetřit velké množství fosilních paliv – slepičí vejce od souseda si donesete domů pěšky, kus hovězího z farmy ve vedlejší vesnici na cestě z práce, zatímco koupí hamburgeru ve fast foodu způsobíte těžko uvěřitelné přesuny komodit, chemicky rozložených surovin z různých koutů světa, naskládaných do nových průmyslově vyrobených potravin, putujících za svými zákazníky levně, jelikož v jejich ceně není započítán dopad na krajinu, ovzduší a naše zdraví.

Zhubni a zachráníš planetu

Už dávno vědci popřeli, že by za obezitou stál živočišný tuk. Přestože se minimálně v Česku neumíme zbavit zlozvyku, že nízkotučný neznamená zdravý nebo zdravější, odborná veřejnost a řada spotřebitelů již ví, že obezitu a další tzv. civilizační choroby způsobuje především konzumace průmyslově zpracovávaných potravin, kde jak sladké, tak tučné chutě vytvářejí novodobí alchymisté z látek separovaných z původních zemědělských komodit, aby tak ošálili naše přírodou dané vjemy a pocity. S nadsázkou tak lze říci, že planetu může každý ušetřit tím, že se nastavenému systému vzepře. Začne se zajímat o to, co jí, z čeho je jeho potrava vyrobena, nákup potravin si nebude usnadňovat v supermarketech, ale vyrazí na venkov pro skutečné suroviny k vaření. Pomůže především sobě, ale také planetě – s každým dalším rodinným obědem, v němž suroviny od farmáře, doplněné o výpěstky z vlastní zahrady nebo z květináče vlastního či komunitního, ušetří člověk několik litrů ropy, které jsou u průmyslových potravin potřeba jak při výrobě umělých hnojiv, tak při samotném zpracování surovin, výrobě potravin a jejich globální distribuci.

Debata o přemnožených hraboších a použití, či nepoužití jedů na ně, má dva hlavní efekty. Ukáže se, jak užitečný je ministr životního prostředí a odvede se pozornost od všech dalších problémů naší vlády, a to nejen v zemědělství.

Je přece úplně jedno, jestli bude nějaký jed na pole sypán legálně nebo nelegálně. Jedy tam sypou zemědělci dávno, jak jinak by mohlo dojít k ošálení přírody a pěstování obrovských lánů monokulturních plodin opakovaně stále dokola na již zcela mrtvé půdě? Ubývá přirozeného prostředí pro hmyz, dravce a predátory a daří se škůdcům. Je to špatné znamení. V každém apokalyptickém filmu se obvykle při zachycení atmosféry objevuje zmatek, špína, plameny, nějaký ten člověk a krysy. Stejně jako v českém zemědělství – požáry, hraboši a šílenci s jedem. Koncepce zemědělství musí začít stavět na faktu, že jeho úkolem je dodávat obyvatelstvu potraviny. Ne průmyslový výrobek hnojený NPK, zpracovaný v chemičce, velkovýkrmu. Skutečná politika udržitelného zemědělství musí být postavena na podpoře přirozených přírodních zákonitostí. Podporovat nejen malé farmy, bezchemické zemědělce, lokální zpracování a spotřebu namísto velkozpracoven a mega podniků. A když říkáme podporovat, máme především na mysli přestat dělat překážky.

Zde navrhujeme první tři možnosti:

• zrušení EET a zjednodušení úřadování malým zemědělcům
• povolení malých domácích porážek drůběže, malých i velkých na maso chovaných zvířat
• snížit DPH pro lokálně prodávané produkty – potraviny

Divíte se, jak souvisí kukuřice a hovězí z USA? Pojďme tedy krátce nahlédnout pod pokličku výroby hovězího masa v dnešním systému průmyslového zpracování a výroby potravin. Máte-li představu, že v USA farmáři pasou dobytek, aby po pečlivém výběru a zpracování do Evropy doputovaly skvěle mramorované steaky, že tradice chovu je zárukou kvality a výživové hodnoty dovezeného masa, musíme vás zklamat. Dávno je všechno jinak, ostatně jako ve všech oborech lidské činnosti, kde jde především o efektivitu, rentabilitu. Farmáři malí i velcí skutečně odchovávají telata na rančích, kde převážně stále matky těchto telat pasou. Okamžitě po odstavu však většina telat cestuje do velkovýkrmen, kde přibližně půlroční přejdou na zcela novou stravu. Kukuřice, tuk jiných zvířat a k tomu nějaké ty minerály a vitamíny. Pastvu od té doby nevidí. Tráva totiž ustoupila kukuřici, sóji, případně dalšímu uměle hnojenému zrní, které na nejúrodnější americké půdě produkují obrovské farmy s využitím velkých a silných strojů. Tráva nemá šanci. Dobytek však není od přírody uzpůsoben požíráním proteinů zrní, lepku doplněného cukry a tukem, odpadem z výroby rostlinného oleje nebo ještě hůře tukem jiných zvířat zpracovaných před nimi. Logicky tak jejich nepřirozený výkrm poškodí jejich orgány, a proto se do směsí přidává také řada léků, antibiotik, které tlumí záněty jater a dalších zatížených orgánů. Býček nebo jalovice nemíří k porážce za čtyři roky, jak tomu bývalo dříve, obvykle jsou poraženi do dvou roků života, nejen, že je to ekonomicky výhodnější, ale ve většině případů by zvíře ani déle nevydrželo.

Proč nejíme české hovězí?

Zdálo by se logické, že dobytek odchovaný v česku bude tím pádem nejen levnější, ale také kvalitnější. Ale není to bohužel pravda. Nejenže v ČR zcela chybí středně velké zpracovatelské podniky, porážky či uzenářství, kteří by utvářeli pravidla obchodování a třídění hovězího. V ČR je hlavním problémem, že dotační politika je nastavena tak, aby zástav farmáři rovněž prodali v půl roce do výkrmu, kopírujeme totéž, co v USA vzniklo po válce. Vzhledem k tomu, že velká část půdy u nás není využívána pro produkci potravin a krmiva, není ani dost zrní pro velkovýkrmny. A tak se podařilo zařídit, že před pár lety začaly od českých farmářů vykupovat zástav obchodníci ze zemí, kde hovězí potřebují a umějí vypěstovat dostatek zrní, zatímco náročnější odchov telat nezvládají v dostatečném množství. Mezi největší odběratele patří Turecko. Zemědělství tam ovládá překvapivě několik obrovských firem, které postupně pestrý turecký venkov proměnili v kukuřičně obilnou monokulturní krajinu doplněnou obrovskými výkrmnami. Tam na dotované výkupní ceny míří většina českého dobytka, zbytek se pak rozveze po českých výkrmnách a to opravdu nejlepší pak vykoupí německá a rakouská menší řeznictví pro prémiové produkty.

Zpracování potravin (masa)

Kukuřice se nedostává do hovězího jen v podobě hlavní složky potravy intenzivně vykrmovaného dobytka. Vyrábí se z ní rovněž řada složek, bez kterých se dnešní průmyslové zpracování masa a uzenin neobejde. Jako například glutaman sodný, různé druhy cukrů (dextroza, maltodextrin), xantanová guma, modifikovaný škrob atd. Pokračuje tak bezpastevní výroba produktů, které by před 100 lety člověk nedokázal vyrobit, aniž by udržoval bohaté pastviny, které skotu poskytují nejen přirozený pohyb a prostředí, ale také potravu na kterou je od přírody zkonstruován. Je třeba připomenout, že stejně jako člověk a zvíře nepožívá v potravě pouze proteiny, cukry a tuky, ale také řadu mikronutricentů (minerály, vitamíny), o kterých stále víme jen zlomek informací jak a proč prospívají, tak i rostlina rostoucí na poli (tedy i kukuřice a obilí) nepotřebuje pouze dusík, fosfor a draslík, jak by se ze složení umělých hnojiv (NPK) mohlo zdát. Sami si dovedete představit, jak asi výživné bude hovězí maso zvířete, které požívá základní složky potravy, vyrobené z kukuřice, která rostla na uměle hnojeném poli, kterému pravidelně dodáváme základní složky pro růst. Nic přirozeného v tom není a logicky v tom mase musí něco chybět, stejně jako něco chybí i v té kukuřici.

V Mitrově mramorování moc neřešíme

V posledních letech v česku přibývá farmářů, kterým vadí, že při prodeji svých zvířat do velkovýkrmen nedostanou zpětnou vazbu, jak jejich kus vypadal při porážce. Protože ani ti, kteří pár kusů svého dobytka ponechají na své farmě, vykrmí je do porážkové velikosti a prodají do některé z firem u nás nebo v Rakousku, se nedozví o moc víc, jelikož systém hodnocení není ani objektivní ani tradičně zavedený. Maso se u nás zpracovávalo víc do salámů, jelikož za minulého režimu převládala plemena mléčná nebo kombinovaná a o steacích nemohla být ani řeč. Doposud veškeré  snahy hodnocení kvality zvířat nebo jednotlivých linií chovu skončili na nedostatku informací od řezníků, které by někdo dokázal systematicky sbírat a svaz chovatelů se tvrdošíjně věnuje pouze exteriérovému hodnocení zvířat asi tak, jako se posuzují chovy psů. A tak věda vstoupila i do této části chovu a začaly se objevovat první pokusy s měřením mohutnosti a mramorování masa (roštěnec) živých zvířat často ve věku již 1 roku. Měli jsme možnost již asi před rokem dvě taková zvířata jednoho menšího konvenčního farmáře porazit společně se stejně starým býčkem z naší farmy. Výsledek? Měření se nepotvrdilo, oba býčci z konvenční farmy měli stejné mramorování, i když podle protokolu byl jeden exkluzivní a druhý podprůměrný. Test u nás v Mitrově ale nekončí na porážce. Vzhledem k tomu, že všechna tři zvířata byla čistokrevní Aberdeen Angus býčci, nechali jsme je 14 dní vyzrát v půlích a roštěnec po rozbourání ještě další týden vystařit. Steak, který jsme následně připravili na grilu na dřevěném uhlí, byl nejchutnější z býčka našeho. Uznal to i dotyčný chovatel. Vizuálně byli mramorováni lépe býčci od něj, ale protože vyrůstali ve výkrmu a požívali monokulturní senáž se šrotem z uměle hnojeného obilí, nedosáhli na tak pestrou chuť našeho pastevně odchovaného a senáží z pestré luční trávy dokrmeného býčka. Celé hodnocení mramorování je tak jen další součástí propracovaného amerického systému hodnocení. Z nevýhody, kdy zvíře krmené nevhodnou potravou, které v ranném věku ukládá intramuskulární přebytečný tuk bez chuti, se udělala výhoda, protože tuk znamená šťavnatost a chuť v nejhorším doladíme barbecue omáčkou (mimochodem vyrobenou z dochucovadel pocházejících ze zpracované kukuřice).

Věříme, že jsme Vám poskytli dost podnětů k promyšlení, zda stojí za to najít si malou farmu, nejlépe hospodařící v BIO režimu, kde se dobytek celoročně pase a požírá trávu, pro niž je uzpůsoben a nakoupit si místo hmoty opravdové výživné a chutné hovězí!

Stejně jako na louce se novorozené tele hned první den staví na čtyři nohy, stojí i filozofie chovu a masné produkce v Mitrově na čtyřech základních principech.

PLEMENO

Čistokrevné plemeno skotu je nezbytným předpokladem, pokud chcete vědět, jakou kvalitu, chuť a strukturu má daný výrobek. V Mitrově navíc naše hlavní stádo Aberdeen Angus šlechtíme, vybíráme vhodná spojení, abychom dosáhli každou novou generací telat na vyšší kvalitu masa, ale také v našem základním stádě podporovali správné mateřské vlohy a přátelskou povahu k lidem.

PASTVA

Volná pastva je pro zvířata přirozeným prostředím k životu po celý rok. Telata narozená venku mohou od útlého věku přikusovat výhonky trav a bylin a doplňovat si přirozeným způsobem živiny, minerály a další látky důležité jak pro jejich vitalitu, tak pro budoucí kvalitu masa. Zvířata na volné pastvě mohou také plně rozvinout svoji přirozenou potřebu najít si místo v harmonickém systému fungování stáda.

BIOCHOV

Systém ekologického zemědělství považujeme za nezbytnou součást dlouhodobě udržitelného přístupu člověka k přírodě a k zemědělství. Bez postřiků a hnojiv jsou ošetřována nejen naše pole a louky, ale také celý chov dobytka a výroba krmných produktů. Také konečná porážka a zpracování v BIO certifikovaném provozu je uzpůsobena bezstresově, což pravidelně kontroluje nezávislá agentura i veterinární správa.

BEZ CHEMIE

Chemie je dnes obsažena ve všech potravinách ve zcela nadbytečné míře. Honbu za ziskem, prodloužení trvanlivosti a tím i dosah výrobců do vzdálenějších míst spotřeby v Mitrově zcela odmítáme od samého počátku. Naše výrobky neobsahují ani sofistikované náhražky ani zcela běžné konzervanty, které legálně využívají i výrobci BIO potravin. Jsme hrdí na fakt, že se naše masné výrobky při nesprávném uchování po několika týdnech zkazí! Díky našim výrobním postupům bez chemie s využitím moderních metod uzení, zavařování a sušení vychutná náš zákazník pravou chuť pečlivě zpracovávaného masa.

Šťastní kolchozníci radostně rozorávají meze na důkaz spojení malých statků do velkých socialistických celků. Důvod k radosti mají. V těchto letech všichni na úkor kulaků, rodin sedláků, kteří hospodařili na půdě několik generací, tak trochu zbohatli, aby v průběhu několika desetiletí zase společně všichni zchudli. 

Následovalo centrálně řízené odvodňování zemědělské půdy (označujeme  jako meliorace, i když ne zcela správně), které dostalo za dob socialismu zcela nový rozměr, i když samo o sobě se používalo i dříve. V poválečných letech se však odstraňovaly překážky vodě snadno. Pole byla rozorána do velkých celků bez jakýchkoliv překážek, které by v odtoku vody bránily. Zkrátka vše se dělalo pro zúrodnění půdy, která do té doby byla ladem.  

Přestože nás dnes představitelé státu pravidelně informují o opatřeních, která zabrání suchu, je potřeba přiznat, že ten hlavní problém polistopadového vývoje nastal ihned po revoluci, kdy se garnitura soudruhů předsedů šikovně zmocnila venkova a jen část původních hospodařících rodin se ke své půdě vrátila a zvládla celou řadu nástrah a překážek a provozují farmy podobně jako jejich předkové.

Dříve měla jedna vesnice několik sedláků a dnes má jeden zemědělský velkopodnik několik vesnic. Se všemi důsledky, které z toho plynou. V hospodě nepatří stůl štamgastů pantátům, kteří přijdou večer po práci na pivo, v zimě nemá kdo prohrnovat cesty a polňačky, které spojovaly stovky let dědinu s dědinou, ale zůstávají rozorané, aby se na nich daly lépe pěstovat plodiny pro bioplynky a jiné technické zpracování.

Nejen snaha tehdejšího vedení státních družstev a statků, ale také absence jakékoliv podpory pro rodiny, které měly právo se ke své půdě vrátit, způsobily zafixování předlistopadového stavu až do dnešních dní. Nepomáhaly ani banky, které ještě dlouho po revoluci nepříjímaly zástavu k úvěrům nutným k rozběhnutí zbídačeného statku v podobě půdy, respektive její hodnotu diskontovaly tak, že se jevila jako bezcenná.

O to víc je potřeba ty, kteří to zvládli, dnes podpořit. Je mezi nimi bohužel řada takových farmářů, kteří se nedokázali vymanit ze zvyklostí českého socialistického zemědělství a pokračují v pěstování plodin podle dotačních titulů. Ale je také řada farem, jejichž majitelé pochopili, že pouze komplexní zemědělská činnost  ideálně včetně výroby finálního produktu má dlouhodobě smysl.

Zákazník, který si dá tu práci a na trhu si najde výrobky farem, ideálně těch, které fungují v režimu ekologického zemědělství nejen, že udělá něco pro své zdraví, pro správnou výživu svých děti, ale dalo by se bez nadsázky říct, že tím bojuje také proti suchu. 

Sucho, sucho, sucho, slyšíme každý den ze všech stran. Akademické debaty, jak napravit zemědělství, které se bohužel již od kolektivizace chová k přírodě hnusně nepomůžou hned, řešení je daleko. Nás farmáře ale situace nutí, dělat něco pro to, aby naše zvířata nestrádala hned.

Na této fotografii je vidět, jak může farmář pomoci sám sobě, ale především svým zvířatům růst stejně, jako v dobách hojnosti. Letos totiž více než kdykoliv dřív platilo, že i když bylo srážek suhrnně málo, na začátku sezóny přicházely alespoň v oblasti Vysočiny relativně pravidelně, opravdové sucho pak přišlo až na konci léta, kdy naopak paradoxně pomohlo sklizni obilí, které je letos v mimořádně dobré kvalitě. Obrázek je pořízen na pasatvině, která se zčásti neudržovala, aby poskytla hnízdiště divokým kachnám a především bažantům. Hnědá část tak byla posečena jen jednou, až byl porost vysoký a suchý. Levá strana naopak byla spásána pravidelně, v dobách hojnosti na jaře byla sečena. Nedopasky byly včas odstraněny. Výsledek vidíte na první pohled, ani jedna část není zavlažovaná a srážek měly stejně. Fotografie je pořízena dnes (13. září 2018). Co z toho vyplává? Ukažme si to na příkladu dvou farmářů:

Farmář první, nadává na sucho a dělá vše stejně jako dřív

Na jaře vypustil na všechny pastviny dobytek, hmoty bylo hodně, zvířata nestačila spást vše, velká část porostu tak zestárla a uschla. Farmář čekal, až mu na ostatních loukách vyroste porost tak, aby sklidil hodně balíků. Zpočátku to vypadalo dobře, ale s ohledem na ubývající srážky se růst zpomaloval, až se skoro zastavil. A tak farmář v červnu sklidil o něco méně než obvykle balíků sena nebo senáže, nicméně hmota byla stará a v senáži tak nemá téměř žádné živiny. Zvířata mezitím chodí po pastvině, kde již neroste porost jako na jaře. Vysoké nedopasky suché trávy nežere, snaží se tak najít mezi ním občas vyrůstající čerstvé výhonky, které jsou výživnější, u toho si občas některé kráva poškodí o suchá a tvrdá stará stébla oko. Nastane srpnová výheň. Zvířata nemají co žrát i když je porost stále vysoký. Senáž je čerstvá a z loňské zásoby již nic nezbylo. A tak se začne zbavovat pohublého dobytka. Utrácí na léčení očních zákalů v domění, že jde o infekci a veterinář mu rád prodá antibiotika. No a nakonec nezbyde než sednout k lejstrům a žádat kompenzace od státu na ztráty v období sucha.

Farmář druhý, nadává taky, ale něco se snaží udělat

Na jaře po zkušenostech za posledních 5 suchých let vypustí dobytek po menších skupinách na menší kusy pastvin. Jakmile porost dosáhne nejvyšší možné úrovně živin (těsně před květem) bez ohledu na to, že je porost nízký jej sklidí do první seče jarní senáže. Balíků je málo, ale obsahují nejvyšší podíl živin. Jak dobytek spásá, přesouvá je postupně na další pastviny, některé již po první seči pomalu obrůstají. Původní pastviny ošetří, poseče nedopasky a pokud je to potřeba ošetří je i travními branami, aby rozhrnul více koncentrovaný trus a případně hromádky posečeného plevele a udělal tak ideální podmínky pro případný déšť, a podrůst porostu. Také na loukách, kde se sklízí krmivo na zimu je třeba i v suchu séct ne podle velikosti, ale podle živin, takže i když z hektaru udělá balíků třeba i o 3/4 méně než obvykle, vždy porost sklidí, když je před květem. Dobytek vždy stěhuje ihned, jak přestane pastva stačit. Jakmile se růst zastaví kvůli suchu na konci léta, jsou již první jarní senáže hotové a pokud nezbylo nic z loňska, holt začne na pastviny zavážet vydatnou kvalitní letošní senáž, kterou dobytek doplní vykusováním čerstvého podrostu. Na konci léta je dobytek stále v plné kondici a možná jediné, co se oproti vlahým rokům změnilo, je více práce a více projeté nafty, ale nedá se nic dělat. Cílem je přece výsledek a to je u farmářů kvalitní zdravý dobytek v plné kondcici připraven na zimu. Navíc včasnou sečí se na louky i pastviny začnou pomalu navracet kulturní druhy trav, které tam potřebujeme.