Publikováno

Hraboši v zemědělství, hraboši na polích

Debata o přemnožených hraboších a použití, či nepoužití jedů na ně, má dva hlavní efekty. Ukáže se, jak užitečný je ministr životního prostředí a odvede se pozornost od všech dalších problémů naší vlády, a to nejen v zemědělství.

Je přece úplně jedno, jestli bude nějaký jed na pole sypán legálně nebo nelegálně. Jedy tam sypou zemědělci dávno, jak jinak by mohlo dojít k ošálení přírody a pěstování obrovských lánů monokulturních plodin opakovaně stále dokola na již zcela mrtvé půdě? Ubývá přirozeného prostředí pro hmyz, dravce a predátory a daří se škůdcům. Je to špatné znamení. V každém apokalyptickém filmu se obvykle při zachycení atmosféry objevuje zmatek, špína, plameny, nějaký ten člověk a krysy. Stejně jako v českém zemědělství – požáry, hraboši a šílenci s jedem. Koncepce zemědělství musí začít stavět na faktu, že jeho úkolem je dodávat obyvatelstvu potraviny. Ne průmyslový výrobek hnojený NPK, zpracovaný v chemičce, velkovýkrmu. Skutečná politika udržitelného zemědělství musí být postavena na podpoře přirozených přírodních zákonitostí. Podporovat nejen malé farmy, bezchemické zemědělce, lokální zpracování a spotřebu namísto velkozpracoven a mega podniků. A když říkáme podporovat, máme především na mysli přestat dělat překážky.

Zde navrhujeme první tři možnosti:

  • zrušení EET a zjednodušení úřadování malým zemědělcům
  • povolení malých domácích porážek drůběže, malých i velkých na maso chovaných zvířat
  • snížit DPH pro lokálně prodávané produkty – potraviny
Publikováno

Dovoz hovězího z USA do EU bez cla: invaze levné americké kukuřice pokračuje

Divíte se, jak souvisí kukuřice a hovězí z USA? Pojďme tedy krátce nahlédnout pod pokličku výroby hovězího masa v dnešním systému průmyslového zpracování a výroby potravin. Máte-li představu, že v USA farmáři pasou dobytek, aby po pečlivém výběru a zpracování do Evropy doputovaly skvěle mramorované steaky, že tradice chovu je zárukou kvality a výživové hodnoty dovezeného masa, musíme vás zklamat. Dávno je všechno jinak, ostatně jako ve všech oborech lidské činnosti, kde jde především o efektivitu, rentabilitu. Farmáři malí i velcí skutečně odchovávají telata na rančích, kde převážně stále matky těchto telat pasou. Okamžitě po odstavu však většina telat cestuje do velkovýkrmen, kde přibližně půlroční přejdou na zcela novou stravu. Kukuřice, tuk jiných zvířat a k tomu nějaké ty minerály a vitamíny. Pastvu od té doby nevidí. Tráva totiž ustoupila kukuřici, sóji, případně dalšímu uměle hnojenému zrní, které na nejúrodnější americké půdě produkují obrovské farmy s využitím velkých a silných strojů. Tráva nemá šanci. Dobytek však není od přírody uzpůsoben požíráním proteinů zrní, lepku doplněného cukry a tukem, odpadem z výroby rostlinného oleje nebo ještě hůře tukem jiných zvířat zpracovaných před nimi. Logicky tak jejich nepřirozený výkrm poškodí jejich orgány, a proto se do směsí přidává také řada léků, antibiotik, které tlumí záněty jater a dalších zatížených orgánů. Býček nebo jalovice nemíří k porážce za čtyři roky, jak tomu bývalo dříve, obvykle jsou poraženi do dvou roků života, nejen, že je to ekonomicky výhodnější, ale ve většině případů by zvíře ani déle nevydrželo.

Proč nejíme české hovězí?

Zdálo by se logické, že dobytek odchovaný v česku bude tím pádem nejen levnější, ale také kvalitnější. Ale není to bohužel pravda. Nejenže v ČR zcela chybí středně velké zpracovatelské podniky, porážky či uzenářství, kteří by utvářeli pravidla obchodování a třídění hovězího. V ČR je hlavním problémem, že dotační politika je nastavena tak, aby zástav farmáři rovněž prodali v půl roce do výkrmu, kopírujeme totéž, co v USA vzniklo po válce. Vzhledem k tomu, že velká část půdy u nás není využívána pro produkci potravin a krmiva, není ani dost zrní pro velkovýkrmny. A tak se podařilo zařídit, že před pár lety začaly od českých farmářů vykupovat zástav obchodníci ze zemí, kde hovězí potřebují a umějí vypěstovat dostatek zrní, zatímco náročnější odchov telat nezvládají v dostatečném množství. Mezi největší odběratele patří Turecko. Zemědělství tam ovládá překvapivě několik obrovských firem, které postupně pestrý turecký venkov proměnili v kukuřičně obilnou monokulturní krajinu doplněnou obrovskými výkrmnami. Tam na dotované výkupní ceny míří většina českého dobytka, zbytek se pak rozveze po českých výkrmnách a to opravdu nejlepší pak vykoupí německá a rakouská menší řeznictví pro prémiové produkty.

Zpracování potravin (masa)

Kukuřice se nedostává do hovězího jen v podobě hlavní složky potravy intenzivně vykrmovaného dobytka. Vyrábí se z ní rovněž řada složek, bez kterých se dnešní průmyslové zpracování masa a uzenin neobejde. Jako například glutaman sodný, různé druhy cukrů (dextroza, maltodextrin), xantanová guma, modifikovaný škrob atd. Pokračuje tak bezpastevní výroba produktů, které by před 100 lety člověk nedokázal vyrobit, aniž by udržoval bohaté pastviny, které skotu poskytují nejen přirozený pohyb a prostředí, ale také potravu na kterou je od přírody zkonstruován. Je třeba připomenout, že stejně jako člověk a zvíře nepožívá v potravě pouze proteiny, cukry a tuky, ale také řadu mikronutricentů (minerály, vitamíny), o kterých stále víme jen zlomek informací jak a proč prospívají, tak i rostlina rostoucí na poli (tedy i kukuřice a obilí) nepotřebuje pouze dusík, fosfor a draslík, jak by se ze složení umělých hnojiv (NPK) mohlo zdát. Sami si dovedete představit, jak asi výživné bude hovězí maso zvířete, které požívá základní složky potravy, vyrobené z kukuřice, která rostla na uměle hnojeném poli, kterému pravidelně dodáváme základní složky pro růst. Nic přirozeného v tom není a logicky v tom mase musí něco chybět, stejně jako něco chybí i v té kukuřici.

V Mitrově mramorování moc neřešíme

V posledních letech v česku přibývá farmářů, kterým vadí, že při prodeji svých zvířat do velkovýkrmen nedostanou zpětnou vazbu, jak jejich kus vypadal při porážce. Protože ani ti, kteří pár kusů svého dobytka ponechají na své farmě, vykrmí je do porážkové velikosti a prodají do některé z firem u nás nebo v Rakousku, se nedozví o moc víc, jelikož systém hodnocení není ani objektivní ani tradičně zavedený. Maso se u nás zpracovávalo víc do salámů, jelikož za minulého režimu převládala plemena mléčná nebo kombinovaná a o steacích nemohla být ani řeč. Doposud veškeré  snahy hodnocení kvality zvířat nebo jednotlivých linií chovu skončili na nedostatku informací od řezníků, které by někdo dokázal systematicky sbírat a svaz chovatelů se tvrdošíjně věnuje pouze exteriérovému hodnocení zvířat asi tak, jako se posuzují chovy psů. A tak věda vstoupila i do této části chovu a začaly se objevovat první pokusy s měřením mohutnosti a mramorování masa (roštěnec) živých zvířat často ve věku již 1 roku. Měli jsme možnost již asi před rokem dvě taková zvířata jednoho menšího konvenčního farmáře porazit společně se stejně starým býčkem z naší farmy. Výsledek? Měření se nepotvrdilo, oba býčci z konvenční farmy měli stejné mramorování, i když podle protokolu byl jeden exkluzivní a druhý podprůměrný. Test u nás v Mitrově ale nekončí na porážce. Vzhledem k tomu, že všechna tři zvířata byla čistokrevní Aberdeen Angus býčci, nechali jsme je 14 dní vyzrát v půlích a roštěnec po rozbourání ještě další týden vystařit. Steak, který jsme následně připravili na grilu na dřevěném uhlí, byl nejchutnější z býčka našeho. Uznal to i dotyčný chovatel. Vizuálně byli mramorováni lépe býčci od něj, ale protože vyrůstali ve výkrmu a požívali monokulturní senáž se šrotem z uměle hnojeného obilí, nedosáhli na tak pestrou chuť našeho pastevně odchovaného a senáží z pestré luční trávy dokrmeného býčka. Celé hodnocení mramorování je tak jen další součástí propracovaného amerického systému hodnocení. Z nevýhody, kdy zvíře krmené nevhodnou potravou, které v ranném věku ukládá intramuskulární přebytečný tuk bez chuti, se udělala výhoda, protože tuk znamená šťavnatost a chuť v nejhorším doladíme barbecue omáčkou (mimochodem vyrobenou z dochucovadel pocházejících ze zpracované kukuřice).

Věříme, že jsme Vám poskytli dost podnětů k promyšlení, zda stojí za to najít si malou farmu, nejlépe hospodařící v BIO režimu, kde se dobytek celoročně pase a požírá trávu, pro niž je uzpůsoben a nakoupit si místo hmoty opravdové výživné a chutné hovězí!

Publikováno

Hovězí maso je zdravé, když pochází ze zdravého zvířete, které se páslo na zdravé louce

Maso patří mezi základní potraviny, ze kterých od samého počátku existence člověk čerpá bílkovinu a tuk, zdroje energie a stavebního materiálu pro obnovu a růst buněk.

Maso je také zdrojem řady minerálů a vitamínů. Hovězí například železa, selenu, vitamínů B, A, E, většina z nich jsou rozpustné v tucích, proto se daleko lépe vstřebávají právě při pojídaní masa a masných výrobků. Živočišný tuk, který odborníci označují za zdraví prospěšný, protože obsahuje správný mix nasycených a nenasycených tuků, má ale také schopnost vázat na sebe toxiny, rezidua antibiotik, hormonů, těžkých kovů nebo pesticidů. Proto je tak důležité, aby maso pocházelo ze zvířat zdravých, krmených chemie prostým krmivem, nejlépe tedy v biokvalitě a volně pasených.

V posledních letech se začíná odborná veřejnost kriticky vyjadřovat o špatných návycích lidí, o nadměrném používání cukru, obilovin, došlo k prokázání, že celiakie je způsobena lepkem a že přísná dieta zcela odstraní příznaky. Víme také, že živočišný tuk je pro tepelnou úpravu jídel zdravější než rostlinný atd. Zkrátka to, co řadu let výrobci dokázali tajit, se díky odborným publikacím dostalo do povědomí běžných spotřebitelů a mnoho mýtů padlo. Proč by ale nezdravé jídlo a k tomu nezdravý životní styl, který u člověka způsobuje civilizační poruchy jako je cukrovka, nebo zmíněná celiakie, měly fungovat jinak u hospodářských zvířat? Je zřejmé, že dobytek uzavřený ve chlévě, který dostává krmnou směs plnou chemie, nemá přístup k volné pastvě, bylinám, listí, kůře stromků případně různému druhu travin. V jeho životě něco chybí a není to jen pohyb a přirozené prostředí komunity zvané stádo. Tedy i tento nezdravě žijící dobytek, který má tělo utvořeno nerovnoměrnou strukturou svalů a nadbytkem tuků, rovněž trpí nesprávnou funkcí hormonů a věčné přejídání monokulturním krmivem vede k civilizačním chorobám stejně jako u člověka a neprojeví se to významně jen proto, že délka života takového zvířete je relativně krátká.

Na první pohled původ masa nemusíte poznat. Případné zdravotní defekty totiž nejprve zjistíte ve vnitřnostech (játra, srdce, ledviny). Ale při pozorném prohlédnutí jednotlivých partií můžete vidět rozdíly i na samotných porcích. Výkrmové zvíře má obvykle maso uvnitř libové, většina tuků se obalí pod kůží, zatímco kus pastevně odchovaný má souměrně narostlé osvalení po celém těle,  tuk lze vidět mírně prorostlý i v mase a tukové krytí je souvislé, ale ne tak mohutné. 

Nejlepším způsobem, jak si ověřit skutečný původ masa, se nabízí. Kupujte maso od dodavatelů, kteří se původem zvířat nestydí pochlubit na etiketě. Kvalitu chovu pak můžete v rámci svého výletu přímo na místě zkontrolovat a co se týká biokvality, ta je u nás bezpečně kontrolovaná nezávislými inspektory a výrobky, které splňují přísné podmínky, jsou následně značeny. 

Publikováno

Filozofie chovu a masné produkce v Mitrově

Stejně jako na louce se novorozené tele hned první den staví na čtyři nohy, stojí i filozofie chovu a masné produkce v Mitrově na čtyřech základních principech.

PLEMENO

Čistokrevné plemeno skotu je nezbytným předpokladem, pokud chcete vědět, jakou kvalitu, chuť a strukturu má daný výrobek. V Mitrově navíc naše hlavní stádo Aberdeen Angus šlechtíme, vybíráme vhodná spojení, abychom dosáhli každou novou generací telat na vyšší kvalitu masa, ale také v našem základním stádě podporovali správné mateřské vlohy a přátelskou povahu k lidem.

PASTVA

Volná pastva je pro zvířata přirozeným prostředím k životu po celý rok. Telata narozená venku mohou od útlého věku přikusovat výhonky trav a bylin a doplňovat si přirozeným způsobem živiny, minerály a další látky důležité jak pro jejich vitalitu, tak pro budoucí kvalitu masa. Zvířata na volné pastvě mohou také plně rozvinout svoji přirozenou potřebu najít si místo v harmonickém systému fungování stáda.

BIOCHOV

Systém ekologického zemědělství považujeme za nezbytnou součást dlouhodobě udržitelného přístupu člověka k přírodě a k zemědělství. Bez postřiků a hnojiv jsou ošetřována nejen naše pole a louky, ale také celý chov dobytka a výroba krmných produktů. Také konečná porážka a zpracování v BIO certifikovaném provozu je uzpůsobena bezstresově, což pravidelně kontroluje nezávislá agentura i veterinární správa.

BEZ CHEMIE

Chemie je dnes obsažena ve všech potravinách ve zcela nadbytečné míře. Honbu za ziskem, prodloužení trvanlivosti a tím i dosah výrobců do vzdálenějších míst spotřeby v Mitrově zcela odmítáme od samého počátku. Naše výrobky neobsahují ani sofistikované náhražky ani zcela běžné konzervanty, které legálně využívají i výrobci BIO potravin. Jsme hrdí na fakt, že se naše masné výrobky při nesprávném uchování po několika týdnech zkazí! Díky našim výrobním postupům bez chemie s využitím moderních metod uzení, zavařování a sušení vychutná náš zákazník pravou chuť pečlivě zpracovávaného masa.

Publikováno

Problémy se suchem jsme nastartovali již po válce

Šťastní kolchozníci radostně rozorávají meze na důkaz spojení malých statků do velkých socialistických celků. Důvod k radosti mají. V těchto letech všichni na úkor kulaků, rodin sedláků, kteří hospodařili na půdě několik generací, tak trochu zbohatli, aby v průběhu několika desetiletí zase společně všichni zchudli. 

Následovalo centrálně řízené odvodňování zemědělské půdy (označujeme  jako meliorace, i když ne zcela správně), které dostalo za dob socialismu zcela nový rozměr, i když samo o sobě se používalo i dříve. V poválečných letech se však odstraňovaly překážky vodě snadno. Pole byla rozorána do velkých celků bez jakýchkoliv překážek, které by v odtoku vody bránily. Zkrátka vše se dělalo pro zúrodnění půdy, která do té doby byla ladem.  

Přestože nás dnes představitelé státu pravidelně informují o opatřeních, která zabrání suchu, je potřeba přiznat, že ten hlavní problém polistopadového vývoje nastal ihned po revoluci, kdy se garnitura soudruhů předsedů šikovně zmocnila venkova a jen část původních hospodařících rodin se ke své půdě vrátila a zvládla celou řadu nástrah a překážek a provozují farmy podobně jako jejich předkové.

Dříve měla jedna vesnice několik sedláků a dnes má jeden zemědělský velkopodnik několik vesnic. Se všemi důsledky, které z toho plynou. V hospodě nepatří stůl štamgastů pantátům, kteří přijdou večer po práci na pivo, v zimě nemá kdo prohrnovat cesty a polňačky, které spojovaly stovky let dědinu s dědinou, ale zůstávají rozorané, aby se na nich daly lépe pěstovat plodiny pro bioplynky a jiné technické zpracování.

Nejen snaha tehdejšího vedení státních družstev a statků, ale také absence jakékoliv podpory pro rodiny, které měly právo se ke své půdě vrátit, způsobily zafixování předlistopadového stavu až do dnešních dní. Nepomáhaly ani banky, které ještě dlouho po revoluci nepříjímaly zástavu k úvěrům nutným k rozběhnutí zbídačeného statku v podobě půdy, respektive její hodnotu diskontovaly tak, že se jevila jako bezcenná.

O to víc je potřeba ty, kteří to zvládli, dnes podpořit. Je mezi nimi bohužel řada takových farmářů, kteří se nedokázali vymanit ze zvyklostí českého socialistického zemědělství a pokračují v pěstování plodin podle dotačních titulů. Ale je také řada farem, jejichž majitelé pochopili, že pouze komplexní zemědělská činnost  ideálně včetně výroby finálního produktu má dlouhodobě smysl.

Zákazník, který si dá tu práci a na trhu si najde výrobky farem, ideálně těch, které fungují v režimu ekologického zemědělství nejen, že udělá něco pro své zdraví, pro správnou výživu svých děti, ale dalo by se bez nadsázky říct, že tím bojuje také proti suchu. 

Publikováno

Co je pro zdraví prospěšnější, med nebo klobása?

Odpověď na tuto otázku není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Dnešní potraviny a zemědělská výroba jsou přesycené různými chemikáliemi, a tak při posouzení zdravotní nezávadnosti potravin musíte chtě nechtě uvážit, zda znáte způsob výroby a především původ surovin. V Mitrově rádi říkáme, že víme, co jí to, co jíte, tedy nejenom, že víme a sdělujeme na etiketě z jakého konkrétního kusu hovězího pochází ten který steak nebo burger, ale víme rovněž a kontrolujeme, co po celou dobu života daný kus požíral, z čeho vyrostl. Že to není důležité? Zpátky k otázce v titulku.

Med

Včela se pohybuje od svého úlu v okruhu do přibližně 6 km. Pokud si chceme být 100% jisti, že se se snůškou dělnic do medu nedostane žádná chemikálie, musel by včelař přesně vědět, co se v okruhu kolem úlu děje. S rozvojem našeho moderního zemědělství plného umělých hnojiv, pesticidů a dalších látek si to ale lze jen stěží představit. Dřív zemědělci dodržovali pravidlo, že hnojiva a postřiky aplikovali brzy ráno a nebo večer, aby včely nepřišly s látkami do kontaktu. Zkuste si to ale představit u řepky, jejíž žluté lány velkozemědělci i malí farmáři postřikují více než desítkou různých látek na růst, proti plevelům, aby se rostlina nevysypala dřív, než je sklizena atd. Med plný pesticidů bude přeci jen pro vaše zdraví daleko více škodlivý, než prospěšný, protože konkrétně řepka je na různé mikronutrienty chudá, med je jalový a jediná jeho vlastnost je, že z řepky je ho hodně.

Klobása

Naproti tomu klobása vyrobená z masa známého původu může obsahovat spoustu pro zdraví prospěšných látek, minerálů, selenu, zdravých tuků a to především v případě, že je celý proces výroby v BIO kvalitě a bez užití známých potravinářských chemikálií jako je rychlosůl, zahušťovadla, barviva a podobně. Pokud zauzení probíhá v moderní udírně studeným kouřem, je většina pozitivních látek v mase zachována a žádné nežádoucí nevznikají.

Pokud bude zákazník o těchto věcech přemýšlet, bude-li informace o původu a složení výrobků vyžadovat, věříme že poctivých výrobců zdraví prospěšných potravin bude přibývat.

Publikováno

Jak to děláme, že jsou naše steaky rok od roku lepší?

Nemusíte se obávat textu plného samochvály, přinášíme seriózní nahlédnutí pod pokličku naší výroby. Co vše je potřeba udělat, aby na pult přicházely zdravé kvalitní potraviny, které je radost konzumovat.

Vztah chovatel – obchodník – zpracovatel

Většina českých chovatelů kvalitního masného skotu prodává odstavená telata přibližně v 6 měsících od narození. Bez ohledu na to, je-li to do české velkovýkrmny, malému farmáři, kterému zbývá krmimo na výkrm, anebo obchodníkovi, který dále dodává například do Turecka, kam putuje významná část čistého zástavu masného dobytka; kontakt chovatele se svým teletem končí.
Jediným způsobem, jak se chovatel může dozvědět něco o kvalitě své práce, je pak kontrolovat přírůstky hmotnosti telat a u pár kusů, které případně ponechá u sebe až do dospělosti, také následně jeho exteriérový vzhled posuzovaný například oficiálními inspektory při tzv. výběrech býků do chovu.
Pokud majitel část svého mladého stáda přece jen ponechá u sebe, vykrmí a ve věku přibližně dvou let prodá ke zpracování, dozví se maximálně nepřímo něco o kvalitě svého kusu z protokolu, kde z výše různých srážek a celkové ceny lze odvodit, jak si na aktuálním trhu asi stojí.

Jak to děláme v Mitrově?

Posuzovat kvalitu masa podle exteriéru je stejně přesné, jako kupovat meloun vcelku a věřit zkušenosti prodavače a jeho hudebnímu sluchu při poklepu na slupku.
Každý poražený kus v Mitrově je posouzen hned několika způsoby v době po porážce. Sledujeme zmasilost, povrchový tuk, mohutnost roštěnce a po nabourání steakových partií rovněž mramorování neboli množství viditelného vnitro-svalového tuku. Každý kus pak následně posoudíme také po vyzrání v kuchyni, zejména chuť a šťavnatost. Tyto subjektivní ukazatele, k jejichž hodnotám se v průběhu hodnocení vyjadřuje také chovatel, doplníme o údaje čistě objektivní. Hmotnost jednotlivých partií, výtěžnost kusu v porovnání s rozsáhlou databází předchozích zvířat dá nám i chovateli dostatek informací pro další plánování chovu. Většinu zvířat, která zpracováváme, pochází z našeho vlastního chovu, hodnocení zvířat je jedním z důležitých údajů, který vyhodnocuje zootechnik, když plánuje další chov, neboli kterého býka kam do stáda krav přemístit.
Paradoxně nejlepší výtěžnost a kvalitu masa totiž nemají největší býci, ale často zvířata menšího vzrůstu, která často v českých podmínkách do chovu ani nejsou zařazována.
Naše cesta je tak zárukou kvality produktu pro milovníky steaků, jakož i pro chovatele a jejich budoucí výsledky.

Publikováno

Jak se bráníme suchu?

Sucho, sucho, sucho, slyšíme každý den ze všech stran. Akademické debaty, jak napravit zemědělství, které se bohužel již od kolektivizace chová k přírodě hnusně nepomůžou hned, řešení je daleko. Nás farmáře ale situace nutí, dělat něco pro to, aby naše zvířata nestrádala hned.

Na této fotografii je vidět, jak může farmář pomoci sám sobě, ale především svým zvířatům růst stejně, jako v dobách hojnosti. Letos totiž více než kdykoliv dřív platilo, že i když bylo srážek suhrnně málo, na začátku sezóny přicházely alespoň v oblasti Vysočiny relativně pravidelně, opravdové sucho pak přišlo až na konci léta, kdy naopak paradoxně pomohlo sklizni obilí, které je letos v mimořádně dobré kvalitě. Obrázek je pořízen na pasatvině, která se zčásti neudržovala, aby poskytla hnízdiště divokým kachnám a především bažantům. Hnědá část tak byla posečena jen jednou, až byl porost vysoký a suchý. Levá strana naopak byla spásána pravidelně, v dobách hojnosti na jaře byla sečena. Nedopasky byly včas odstraněny. Výsledek vidíte na první pohled, ani jedna část není zavlažovaná a srážek měly stejně. Fotografie je pořízena dnes (13. září 2018). Co z toho vyplává? Ukažme si to na příkladu dvou farmářů:

Farmář první, nadává na sucho a dělá vše stejně jako dřív

Na jaře vypustil na všechny pastviny dobytek, hmoty bylo hodně, zvířata nestačila spást vše, velká část porostu tak zestárla a uschla. Farmář čekal, až mu na ostatních loukách vyroste porost tak, aby sklidil hodně balíků. Zpočátku to vypadalo dobře, ale s ohledem na ubývající srážky se růst zpomaloval, až se skoro zastavil. A tak farmář v červnu sklidil o něco méně než obvykle balíků sena nebo senáže, nicméně hmota byla stará a v senáži tak nemá téměř žádné živiny. Zvířata mezitím chodí po pastvině, kde již neroste porost jako na jaře. Vysoké nedopasky suché trávy nežere, snaží se tak najít mezi ním občas vyrůstající čerstvé výhonky, které jsou výživnější, u toho si občas některé kráva poškodí o suchá a tvrdá stará stébla oko. Nastane srpnová výheň. Zvířata nemají co žrát i když je porost stále vysoký. Senáž je čerstvá a z loňské zásoby již nic nezbylo. A tak se začne zbavovat pohublého dobytka. Utrácí na léčení očních zákalů v domění, že jde o infekci a veterinář mu rád prodá antibiotika. No a nakonec nezbyde než sednout k lejstrům a žádat kompenzace od státu na ztráty v období sucha.

Farmář druhý, nadává taky, ale něco se snaží udělat

Na jaře po zkušenostech za posledních 5 suchých let vypustí dobytek po menších skupinách na menší kusy pastvin. Jakmile porost dosáhne nejvyšší možné úrovně živin (těsně před květem) bez ohledu na to, že je porost nízký jej sklidí do první seče jarní senáže. Balíků je málo, ale obsahují nejvyšší podíl živin. Jak dobytek spásá, přesouvá je postupně na další pastviny, některé již po první seči pomalu obrůstají. Původní pastviny ošetří, poseče nedopasky a pokud je to potřeba ošetří je i travními branami, aby rozhrnul více koncentrovaný trus a případně hromádky posečeného plevele a udělal tak ideální podmínky pro případný déšť, a podrůst porostu. Také na loukách, kde se sklízí krmivo na zimu je třeba i v suchu séct ne podle velikosti, ale podle živin, takže i když z hektaru udělá balíků třeba i o 3/4 méně než obvykle, vždy porost sklidí, když je před květem. Dobytek vždy stěhuje ihned, jak přestane pastva stačit. Jakmile se růst zastaví kvůli suchu na konci léta, jsou již první jarní senáže hotové a pokud nezbylo nic z loňska, holt začne na pastviny zavážet vydatnou kvalitní letošní senáž, kterou dobytek doplní vykusováním čerstvého podrostu. Na konci léta je dobytek stále v plné kondici a možná jediné, co se oproti vlahým rokům změnilo, je více práce a více projeté nafty, ale nedá se nic dělat. Cílem je přece výsledek a to je u farmářů kvalitní zdravý dobytek v plné kondcici připraven na zimu. Navíc včasnou sečí se na louky i pastviny začnou pomalu navracet kulturní druhy trav, které tam potřebujeme.

Publikováno

Nejsme bourárna na kolečkách, ale víme, že například v Polsku existuje!

Často zdůrazňujeme našim zákazníkům, že známe původ prodávaného masa od trsu trávy, od narození telete. Abychom doložili, že to není samozřejmost, nakoupili jsme kousek masa v supermarketu v Tišnově a podle informací na etiketě jsme se pokusili rekonstruovat jeho cestu na pult.

Datum porážky pondělí, stejný čtvrtek balení, v pátek na pultě. Pokud by se vše odehrálo v jednom objektu bourárny a porážky, jako u nás, jedinou výtku bychom měli k tomu, že maso vůbec nezrálo, pouze vychladlo. Což je legální, nicméně na kvalitě je to velice znát. No jo, ale tohle maso se jak vidíte na mapce bouralo víc než 500 km od porážky a bezmála 800 km od prodejny. Když si uvědomíme, že po porážce musí půle prohlédnout veterinář a že nákladní auto nejede tak rychle jako osobní, dá se předpokládat, že někdy v úterý ráno se půle ještě teplé rozčtvrtily a naložily na kamion. Ten pak vyrazil do bourárny, projel v kolonách kolem Varšavy a dost možná stál někde na odstavném parkovišti kvůli pauze řidiče. Ve čtvrtek ráno pak řezníci maso rozbourali, zavakuovali a další auto rozvezlo.

Takže to, že nevíme ani plemeno zvířete, ani chovatele a jeho způsob hospodaření, ani stáří, to je vlastně úplně jedno. Je velice pravděpodobné, že čtvrtě nebyly ve vhodných podmínkách, kdy zejména v létě je zachování teploty do 2 °C v chladírenském autě obtížné.

Naše maso se dostává na prodejní pulty vždy po bourání, které následuje až po vyzrání 14 dní v půlích v boxech, které jsou součástí našeho provozu na farmě. Vzhledem k poloze Mitrova není žádný český zákazník dál, než v uvedeném polském případě! Označení stáří, datumu a místa narození zvířete je pro nás samozřejmostí!