Mitrovská zvířata v zimě

Zima je stejně důležité období roku, jako všechna ostatní. Pokud je bílá a chladná, podílí se významnou měrou na přirozené obnově úrodnosti půdy, pomůže eliminovat škůdce a nežádoucí bakterie. S každým rozpuštěným sněhem se do půdy dostává velké množství dusíku, který sníh zachytává a šetrně jej vpravuje do půdy, aniž by narušil mikrobiální rovnováhu tak, jak se to děje při hnojení chemickém. Mrazy potlačí a nebo zahubí škodlivé bakterie, které se v místech koncentrace zvířat v letním období rychle množily a na polích redukují přemnožené hlodavce.

Chlév není přirozený

Pomalu si zvykáme, že dobytek není už ani na venkově moc vidět venku. Zato vidíme čím dál větší traktory, silnice brázdí mnohatunové návěsy s močovinou nebo odpadem z bioplynových stanic. Vidět venku vepře je snad téměř nemožné. Všechna zvířata postupně zavíráme do chlévů, které člověk přizpůsobuje své pohodlnosti, své představě o komfortu. Jde o extrémní přístup, protože za pohodlnost platíme vlastním zdravím. Jídlo z nepřirozeně žijících zvířat je méně výživné, jídlo z nezdravých zvířat je dokonce přímo škodlivé. Dobytek přitom daleko raději žije venku, nevadí mu trocha bláta, hnůj přijímá jako zdroj tepla. Platí to v létě, ale stejně tak i v zimě.

Specializace vs. pestrost

Jednou z příčin nesprávného přístupu ke zvířatům je specializace velkých podniků. Pokud někdo pouze vykrmuje zvíře na porážku, nevlastní dostatek půdy, aby vykrmil tisíce kusů dobytka ročně, je logické, že naopak nutí jiné podniky specializovat se na plodiny, které vykupuje pro krmné směsi. Dopravit trávu je obtížné, tráva rychle podléhá zkáze a tak se postupně nahrazuje rostlinami, které hodně vynáší a zvíře je ještě jakž takž schopno je žrát. Kukuřice vede, je to superrostlina, který z atmosféry „ujídá“ uhlík intenzivněji než ostatní trávy a tak roste rychleji. Aby se dopravila celoročně do chlévů ukládá se obvykle do silážních jam, kde fermentuje. Neboli kde probíhá to, co má správně probíhat až v bachoru dobytka.

Co dělá přirozeně žijící zvíře v zimě

Stačí chvíli pozorovat drůbež, dobytek nebo vepře v jejich přirozeném prostředí, abyste pochopili, co jim chybí ve chlévech. Drůbež celý den hrabe. Během zimy není příjem larev a brouků tak intenzivní jako v létě, ale hmyz klade larvy do hromad hnoje i na zimu, takže aktivita drůbeže nikdy neustává. Vepři přerývají půdu, aby našli výhonky rostlin, larvy, plody stromů schované pod listím. Pokud jim dáte k dispozici kus pole, kde na jaře hodláte zasít, udělají za vás práci, mělkou orbu, zbaví vás plevele a připraví vše rádi a bez techniky. Dobytek sice i na našich pastvinách přikrmujeme senáží, ale v průběhu i té nejchladnější zimy některé druhy trav pomalu rostou a tak není neobvyklé, že se stádo rozprostře po celé pastvině a vyhrabává ve sněhu díry, aby našli čerstvé výhonky například kostřavy. Ještě jedna věc je v přirozením venkovním prostředí zásadní. Nedochází ke koncentraci čpavku. Plíce venku žijících zvířat jsou zdravé, což nelze říct o výkrmnách, kde je koncentrace tak silná, že se často musí preventivně zvířatům podávat léky, aby se dožila porážky.